Metodika zpracování
Při zpracování výše popsaných translokačních plánů se vycházelo ze Základních pravidel pro zpracování archivního materiálu poskytující přehlednou a srozumitelnou formou návod pro praktickou práci s kartografickým materiálem. Nelze však opomenout využití kartografických metod k jejich správné identifikaci.
Databáze
Databáze byla rozdělena na základní a rozšířené kategorie. Základní kategorie poskytují komplexní údaje pro tvorbu základních archivních pomůcek v podobě inventářů a katalogů.
- název archivu
- název archivního souboru
- evidenční jednotka / typ archiválie
- inventární číslo, signatura
- datace vzniku jednotky popisu
- název autorského díla
- lokalizace / geografický objekt
- legenda (značkový klíč)
- původce plánu
- zobrazení
- rozměr
- měřítko originál / převedené
- souřadnice
- orientace z hlediska světových stran
- technika záznamu
- způsob a forma dochování
- nosič záznamu
- průsvitka
- látka záznamu
- adjustace nosiče
- jazyk
- verifikace
- pečeť
- existence kopií jednotky popisu
Vzhledem k zaměření plánů vznikly rozšířené kategorie věnující se židovským a církevním objektům, případně hospodářským objektům, na jejichž fungování a správě se podílelo židovské obyvatelstvo a dalším objektům a prvkům nesouvisejících s židovským obyvatelstvem.
| židovské objekty a objekty pronajaté Židům | církevní objekty | další objekty a prvky na plánech nesouvisející s přestěhováním židovského obyvatelstva |
|---|---|---|
|
|
|
Identifikace lokalit pomocí indikačních skic Stabilního katastru a porovnání se současným leteckým snímkováním
Dalším metodickým krokem po zpracování rozsáhlé databáze plánů židovského osídlení byla identifikace jednotlivých sídel a porovnání zobrazeného stavu na pláncích a skicách s dalšími dostupnými mapovými podklady. Jako základní informační podklad pro identifikaci jednotlivých zobrazených objektů byly zvoleny indikační skici Stabilního katastru uložené v Národním archivu, Moravském zemském archivu v Brně a v Zemském archivu Opava.
Dalším hodnotným informačním zdrojem bylo současné letecké snímkování, které sloužilo převážně k identifikaci objektů, které se dochovaly do současnosti. Současné letecké snímky, díky svému vysokému rozlišení a barevnému provedení, jsou velmi dobře čitelné a nabízejí přehled o současném stavu lokality a všech dosud existujících objektech.
Porovnáním s indikačními skicami lze získat představu o urbanistickém rozvoji sídel a proměně prostorové struktury kulturní krajiny v období druhé poloviny 18. a počátku 19. století.