Sborník prací VÚGTK 1996

Motto: Elektronické knihovny mají otevřeno 24 hodin denně pro každého kdekoliv na Zemi v dosahu Internetu.

Úvod

V tomto příspěvku se pokusíme vnést trochu jasno do této směsice pojmů, vysvětlit základní možnosti a služby sítě Internet a ukázat směr jakým se ubírají moderní elektronické knihovny.

Internet

Internet je když...

Krátce o vzniku Internetu a jeho tempo růstu

Zhruba před více jak třiceti lety stála společnost RAND (přední americké mozkové centrum z období studené války) před zvláštním strategickým problémem: jak zajistit úspěšnou komunikaci úřadů USA po nukleární válce? Postnukleární Spojené státy by potřebovaly řídící a velitelskou síť, spojující město s městem, stát se státem, základnu se základnou. Avšak bez ohledu na to, jak pečlivě by byla taková síť "obrněná" či chráněná, vždy by byly její uzly a spoje zranitelné vůči účinkům atomových zbraní. Jakoukoliv představitelnou síť by nuklearní útok přeměnil v trosky, rozbil na kusy. A jak vůbec by byla samotná síť řízena a spravována? Každý centrální úřad, jakékoliv centrální síťové centrum by bylo zřejmým a nevyhnutelným terčem nepřátelského útoku. RAND řešil tuto složitou hádanku za hlubokého vojenského utajení a dospěl k odvážnému řešení zveřejněnému v roce 1964: především by tato síť prostě neměla žádné centrální řízení a dále by byla od samého začátku navržena tak, aby fungovala v "rozbitém" stavu.

Principy byly jednoduché: Vlastní síť bude v každém okamžiku považována za nespolehlivou, a proto bude muset být navržena tak, aby svou nespolehlivost dokázala překonat. Všechny uzly sítě budou z hlediska svého stavu rovnocenné a každý uzel bude mít svou vlastní autoritu pro vytváření, předávání a přijímání zpráv. Samotné zprávy budou rozděleny do paketů, každý paket bude nezávisle adresován. Paket bude vycházet z některého konkrétního uzlu sítě a končit na jiném, cílovem uzlu; přitom si každý paket bude razit cestu sítí samostatně. Konkretní cesta, po které bude paket sítí procházet, nebude důležitá, podstatný bude pouze výsledek. V zásadě si uzly budou paket přehazovat jako horký brambor více či méně směrem k jeho cílovému určení tak dlouho, dokud neskončí na správném místě. I když budou velké kusy sítě vyřazeny z činnosti, nevadí; pakety budou pořád naživu a předávány těmi uzly, které přežily. Takovýto poněkud nahodilý doručovací systém může být "neefektivní" z hlediska obvyklého chápání (například při porovnání s telefonní sítí), je však zato extrémně robustní.

V roce 1968 byla podle těchto principů postavena první testovací síť v Národní fyzikální laboratoři ve Velké Británii. Krátce poté se Pentagonská agentura ARPA (Advanced Research Projects Agency) rozhodla financovat obdobný, avšak větší a amODISióznější projekt v USA. Na podzim 1969 byly na světě čtyři uzly, které vytvořily zárodek sítě, pojmenované podle svého sponzora ARPANET. Tyto čtyři počítače mohly vzájemně přenášet data; mohly být dokonce i vzdáleně programovány z jiných uzlů. Díky ARPANETu tak mohli vědci vzájemně na dálku sdílet své výpočetní prostředky. To byla velice šikovná služba, protože strojový čas byl na po- čátku 70-tých let vzácný a cenný. V roce 1971 měl již ARPANET patnáct uzlů, o rok později třicet sedm.

Ve druhém roce provozu sítě již nebylo hlavním provozem na ARPANETu vzdálené počítání, nýbrž výměna informací a osobních zpráv. Výzkumníci používali síť ke spolupráci na projektech, k výměně pracovních zpráv a nakonec k obyčejnému klábosení. Během sedmdesátých let se síť ARPANET stále více rozrůstala, její decentralizovaná struktura tuto expanzi jen usnadňovala - stačilo zajistit, aby počítače rozuměly paketově orientovanému protokolu TCP/IP nové "anarchistické sítě". Přitom připojování k Internetu stálo daňové poplatníky jen velmi málo nebo vůbec nic, protože každý uzel byl nezávislý a musel si zajistit své vlastní financování a potřebné technické vybavení.

Internet se stal celosvětovým fenoménem. Nejvíce překvapující je skutečnost, že se tato síť rozvíjí bez centrální autority a to nevídaným tempem. Připomeňme si, že se Internet rozšiřuje za poslední léta každoročně zhruba o 100% (tab. 1).

Předpokládá se, že počátkem roku 1995 využívalo počítače připojené k Internetu zhruba 20 až 40 milionů uživatelů. Tabulka 2 pak ukazuje stav v Evropě, taktéž k počátku roku 1995. Jak je vidět, 15. místo České republiky není vůbec špatné a co se týče kvality a úrovně našich síťových služeb, ukazuje se, že po stránce používaných metod je odpovídající.

Horší situace je již s rozsahem a rozmanitostí informačního obsahu, se kterým se pracuje. Např. citelně chybí servery z oblasti státních orgánů zaměřené na prezentaci informací pro domací i zahraniční veřejnost. Tato informační služba je v internetovsky vyspělých státech obvyklá. Rovněž náš tisk, televize a rozhlas prozatím možnosti Internetu téměř ignorují.

Stručně o základních službách sítě Internet

Základními technickými předpoklady dalšího rozvoje Internetu, je pak převod informací do digitální formy, rekonstrukce telefonních a telekomunikačních sítí, rozvoj optických vláken a multimédií. Tento výčet samozřejmě není úplný. Jako naprostá nutnost se jeví také obeznámenost uživatelů s Internetem na úroveň jasného pracovního porozumění.

Co je však neméně velkým předpokladem, je zlom v myšlení, který užívání Internetu vyžaduje. Zde se jasně projevuje, že Internet je nástroj stavící každého na stejnou úroveň, nástroj osvobozující v komunikaci mezi jednotlivci bez ohledu na to, na kterém konci světa se zrovna nacházejí. Dopis poslaný z jedné kanceláře do druhé je doručen z praktického hlediska stejně rychle jako dopis poslaný např. z Evropy do Austrálie. A co více, kromě odesilatele a adresáta se o něm nikdo jiný nedoví. Tam, kde tento zlom v myšlení již absolvovali, se vrhli na co největší využití informačních dálnic. Příkladem může být Francie, kde konkrétním cílem informační politiky je do roku 2015 umožnit všem občanům přístup k informačním dálnicím jak doma, tak na všech místech jejich aktivity, a zajistit rovnost všech občanů v přístupu k informačním dálnicím obdobně, jako to zajišťují v současné době stávající telefonní služby - viz. [Théry]. Tam, kde tímto zlomem v myšlení dosud neprošli, hledají různá oddůvodnění proč nelze provést připojení k Internetu, popřípadě provést úplnou konektivitu.

Uveďme jen ještě, že v síti Internet má každý počítač i každý uživatel s oprávněním vstupu do této sítě jednoznačnou adresu (URL). Ta slouží k jeho jednoznačné identifikaci pro přenos informací mezi jednotlivými uzly, popřípadě uživateli.

Nyní velmi stručně k jednotlivým vybraným službám sítě Internet:

• telnet slouží k připojení (přihlášení se) na jiný vzdálený počítač. Pomocí této služby lze tedy provádět výpočty na vzdálených počítačích, na které má uživatel oprávnění přístupu. Vlastní počítač se pak chová jako terminál vzdáleného počítače.
• e-mail služba sloužící k posílání dopisů (elektronická pošta) mezi uživateli sítě. Každý uživatel má na svém "domovském" počítači zřízenu "poštovní schránku", do které mu přicházejí dopisy a které si může kdykoliv později přečíst, uložit do souboru, smazat, poslat dále někomu jinému atd.
• elektronické konference navazující na službu e-mail, kde spolu určitá skupina uživatelů komunikuje pomocí elektronické pošty na dané téma. Rozdíl je v tom, že každý příspěvek (dopis) je automaticky zaslán všem účastníkům elektronické konference.
• ftp (file transfer protocol) je služba pro přenos souborů (dat) mezi jednotlivými uzly (uživateli) sítě.
• gopher je první služba zaměřená výlučně na poskytování informací. Je to vlastně systém menu, kde se pod jednotlivými položkami skrývají buďto další a další submenu, nebo nakonec textové dokumenty. Tato služba "publikování" textových souborů je rychlejší a efektivnější než běžné desktop publikování (DTP), ale je nutné informace před vystavením na gopheru klasifikovat a organizovat, protože ne každý dokument zajímá každého.
• World Wide Web - WWW je zatím nejmodernější službou, kterou Internet nabízí. Jde o vysta vování hypertextových dokumentů s možností přenášet i grafiku a zvuk. Takto je možné vystavovat např. celé časopisy včetně obrázků a zvukového doprovodu, grafické databáze atd. V současné době počet známých WWW serverů začal převyšovat počet gopherovských serverů a vývojový trend se udržuje v poměru 4:1 ve prospěch WWW.

Internet a komerce

V současné době je však převážná většina Internetu tvořena komerční sférou, která se velmi dynamicky rozvíjí. Je třeba si uvědomit, že dřívější dlohodobý vývoj se zaměřením na sféru akademickou a vědeckovýzkumnou má oproti komerční sféře za sebou dlohodobou tradici, v jejímž rámci vznikly nejen základní struktury a technologie práce s Internetem, ale i specifická internetovská kultura a morálka. Mladá internetovská komerční sféra musí dříve vzniklé tradice a zvyklosti nejen respektovat, ale při vytváření svých zvyklostí na ně i navazovat.

Úloha knihoven v době informačních dálnic

Dva pohledy na spolužití Internetu a knihoven

Na straně druhé dochází nyní ke změně konkrétních požadavků uživatelů knihovnických fondů. Tyto požadavky, přehledně formulované v Knihovnicko-informačním memorandu - [Meziresortní ...], je možné zkráceně shrnout takto:

• mít reálnou a snadnou možnost vyhledat a dostat na dálku informaci o literatuře na dané téma a nebo o lokaci zadané publikace (nejlépe v režimu volného on-line přístupu z místa mimo knihovnu),
• v knihovně pak mít k dispozici studijní místo s blízkým přístupem k nejdůležitějším referenčním fondům a s počítačem napojeným do sítě s možností pracovat s interními a co největší škálou externích databází, katalogů a dalších inf. zdrojů, mít také k dispozici kvalifikovanou radu zkušeného knihovníka, informačního profesionála a pohotovou reprografickou techniku,
• to vše buď bezplatně nebo za symbolický poplatek.

Důvody a přínosy vzniku elektronických knihoven

Všeobecně se považuje automatizace knihovnických prací za způsob, jak se s tímto dilema vyrovnat. Výsledkem musí být výrazné ulehčení rutinních prací a současně významný pokrok v úrovni poskytovaných služeb a úplnosti informací. V neposlední řadě pak zlevnění provozu knihovny. Základní podmínkou je oprostit se od řady neproduktivních úkonů a zbavit se nefunkčních konvencí a návyků. Bohužel jen málo knihovníků a knihovnic si uvědomuje, že ono obrovské množství administrativních a dalších úkonů vlastně není uloženo žádnými závaznými právními nebo jinými předpisy, ale vyplývá mnohdy jen ze zvyklostí a dnes již překonaných metodických pokynů. V žádné míře pak pozitivně neovlivňuje úroveň služeb knihovny a spokojenosti čtenářů, ale má negativní vliv na ekonomickou stránku provozu knihovny. Tyto "knihovnické zákony prof. Parkinsona" se vyznačují silným lpěním na řadě zcela nepotřebných postupů a prací. Navíc většina údajů a způsob jejich záznamu neodpovídá budoucím ani současným požadavkům na knihovny.

Bude tedy nezbytné vyloučit zbytečné a zatěžující činnosti, změnit přístup ke čtenářům a uživatelům, reorganizovat uspořádání fondu a jeho katalogizace tak, aby vyhovovala kritériím UNIMARCu (standardního formátu pro výměnu knihovnických dat). Nutně z toho ovšem vyplývá rekatalogizace stávajícího knihovního fondu, což je záležitost finančně velmi náročná, avšak je zapotřebí ji podstoupit pouze jednou.

Nejúčinějším způsobem dosažení tohoto cíle jsou automatizované knihovnickoinformační systémy spojené se sdílenou katalogizací a veřejným přístupem do velké části celého fondu. Tyto systémy preferují produktivitu, racionalitu, neohlížejí se na zbytečné návyky a zdánlivě samozřejmé konvence. Liší se rozsahem možností, maximální velikostí fondu, nároky na hardware a na přípravu pracovníků knihovny a čtenářů a v neposlední řadě i cenou.

Funkce automatizovaných knihovnických systémů

• katalogizace - vytváření vstupních záznamů on-line nebo dávkovým vstupem s možností různých kontrol,
• přístup do katalogu - profesionální a veřejný (OPAC) přístup spojený s vyhledáváním informací podle různých klíčů,
• výpůjční služby - kompletní evidence výpůjček podle souboru vypůjčovatelů a souboru dokumentů. Vstup dat může být klávesnicí nebo přes čárový kód, možnost prolongace, rezervace, urgencí, statistiky atd.,
• akvizice - veškerá ekonomická agenda knihovny jako jsou dodavatelské, nákladové a objednávkové informace. Napříkad vytváření objednávek podle databanky dodavatelů, jejich sledování a urgence, potvrzení dodání dokumentu atd.,
• správa časopisů - evidence dodání jednotlivých čísel pro jednotlivé tituly, automatický odhad dodání čísla seriálu, urgence nedodaných čísel, vazba časopisů atd.,
• meziknihovní výpůjční služba - požadavky na výpůjčku, přenos a příjem požadavků, urgence atd.

Problémy a cíle procesu automatizace knihovny

• Především největší pozornost je třeba věnovat volbě vhodného software - automatizovaného knihovnického systému. Záleží na tom, které procesy chceme automatizovat a nesmíme přitom zapomenout, že toto rozhodnutí ovlivní běh knihovny a její život na mnoho let dopředu.
• Teprve v závislosti na zvoleném software bude nutné vybavit knihovnu patřičným hardware. Tento postup by neměl být obrácený, totiž nejprve nakoupit počítače a pak hledat knihovnický systém, který bude na těchto počítačích provozuschopný bez ohledu na jeho funkce. Budeme tak stát také před problémem vytvoření síťových rozvodů a vybudování funkční lokální informační sítě, zajišťující jak profesionální tak i veřejný přístup do souborného katalogu z více terminálů současně.
• Pro zabezpečení uživateli požadovaného veřejného přístupu (OPAC) na dálku z místa mimo knihovnu bude nutné vyřešit připojení lokální sítě na Internet a to úplnou konektivitou. Tedy nikoliv přes modem s využitím telefonní linky, ale pevným datovým okruhem.
• Opět z důvodu zabezpečení veřejného přístupu, bude nutné vyrovnat se s tím, že na různých systémech používaných vnějšími uživateli, je různě instalováno české prostředí (Kamenický, Latin2, ISO Latin2, Windows, UNIX, ...). Stejně tak bude zapotřebí mít možnost nejen zadávat a zobrazovat české znaky, ale například i provádět třídění podle české abecedy.
• Bude nutné zajistit naprosté dodržování standardů pro ukládání a výměnu dat (UNIMARC). Zde je problém ve volbě takového software, který tento formát plně podporuje. Ne každý knihovnický systém totiž dodržuje přesně tento formát, i když to o něm jeho prodejci tvrdí.
• V neposlední řadě je zde problém ochrany autorství a osobních údajů vypůjčovatelů. Již dnes je například možné si zkopírovat z Internetu celou encyklopedii Britannica a nepřebernou řadu dalších knih a publikací. Otázkou, dosud právnicky nevyřešenou, pak ale zůstává ochrana autorských práv. Stejně tak v případě osobních údajů vypůjčovatelů, které musí knihovna přechovávat, je třeba zajistit jejich částečné utajnění - upraveno zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech a knihovnické evidence.

Závěr

Literatura: