Novinky zeměměřické knihovny č. 5/2006

Klíčová slova: kontinentální drift, dějiny vědy, Wegener, Bychanov, Rusko

Abstrakt:  Připomíná se vznik teorie kontinentálního driftu, obvykle spojované se jménem Alfréda Wegenera. Hlavní náplní článku je však zpráva o knize „Astronomické předsudky a materiály pro vybudování nové teorie vzniku planetární soustavy“, anonymně vydané v ruském městečku Livny (Orlovská oblast) roku 1877, která mj. též předjímá teorii kontinentálního driftu. Autor, Ryžikovem identifikovaný jako E.V. Bychanov, argumentuje ve prospěch mobilizmu podobností obrysů kontinentů po obou stranách Atlantiku, tedy stejně jako Wegener, ale o 35 let dříve.

       Skutečnost, že kontinenty „plovou“ je nepochybná, a geodeti to prokázali nejpřesnějším měřením pomocí umělých družic Země. Kontinenty se mohou při své „plavbě“ srážet - a tehdy se uzavírají vnitřní moře. Na jejich místě vrásněním vznikají pohoří, jako např. Himálaj. Nebo se oceánská kůra „zanořuje“ pod pevninskou (subdukce) - tehdy se objevují sopky, sopečné ostrovy, zemětřesná pásma apod. (Pro populární výklad kontinentálního driftu, blokové tektoniky apod. lze odkázat např. na osmisvazkovou Encyklopedii Diderot. A přehled historie problému najdeme třeba ve starší knížce Zdeňka Kukala Vznik pevnin a oceánů z r.1973.  Zde a dále kurzívou poznámky G. K., příp. komentáře a souhrny některých pasáží článku.)

       Jako první se o pohybu kontinentů zmiňuje abbé Françoise Placet, který roku 1668 napsal, že před potopou světa nebyla Amerika oddělená od starého světa (aniž by přímo mluvil o pohybu kontinentů).  M.V. Lomonosov upozornil r. 1763 na skutečnost, že v severních zemích se nalézají fosilizované pozůstatky flóry a fauny odpovídající tropům. Myšlenku o pohybu kontinentů vyslovil r. 1858 A. Snider (autor píše mylně „Sinder“) - to vše však bylo jen na úrovni spekulací. Z. Kukal uvádí ještě jména W.H. Pickering (1907), F.B. Taylor (1910).

       Roku 1877 vyšla v zapadlém městečku Livny (Orlovské oblasti) kniha anonymního autora „Astronomické předsudky a materiály pro vybudování nové teorie vzniku planetární soustavy“ (v originále „Astronomičeskije predrassudki i matěrialy dlja sostavljenija novoj těorii obrazovanija planětnoj sistěmy“ - 160 str.). V ní je podrobně vyložena teorie horizontálního pohybu kontinentů, a to 33 roků před Taylorem a 35 roků před Wegenerem - podle něhož posléze teorie mobilizmu dostala jméno.

       Čirou náhodou se mi podařilo zjistit příjmení a iniciály autora knihy - je to Je.V. Bychanov. Ve fotokopii knihy, kterou má autor článku, je toto jméno dopsáno rukou. Kdo to byl, zatím nevím, ale nesporně šlo o svědomitého a poctivého člověka, který pochyboval o svých závěrech. Dále autor článku cituje z předmluvy ke knize, z níž jsou patrné jak tyto pochybnosti, tak i vědomí povinnosti uveřejnit, zajisté na vlastní náklady, zjištěné vědecké poznatky, jakkoliv tehdejší vědecké autority nereagovaly na zaslaný „článeček“.

       Je.V. Bychanov ve své knize píše o skutečnostech, které dnešní věda potvrzuje. Zde se z  kni-hy cituje pasáž o možných geologických účincích pádu velkých meteoritů v dávné minulosti a autor článku k tomu uvádí příklady Arizonského kráteru a dalších. Pokud jde o základy Wegenerovy teorie, ve výkladu dle Bychanova to zní následovně.

       „V obrysech kontinentů zeměkoule lze postřehnout následující: západní pobřeží Evropy a Afriky jsou téměř rovnoběžná s východním pobřežím Ameriky. ... Jihovýchodní břeh Grónska je téměř rovnoběžný se severozápadním pobřežím Skandinávského poloostrova. ... A dále, kontinent Austrálie svou vystupující východní částí, v okolí Byronova mysu (nejvýchodnější bod, ca 100 km jihovýchodně od Brisbane), odpovídá vhloubení Velkého oceánu do západního břehu Jižní Ameriky. To vše sotva může být pouhá náhoda, tím spíše, že i v jiných ohledech tyto břehy Starého a Nového světa se shodují.“

       Právě na takové shodě obrysů kontinentů Ameriky a Afroeurasie se zakládala i teorie Wegenerova. Dnešní věda samozřejmě v mnohém pozměnila naše představy o pohybu kontinentálních desek, avšak idea mobilizmu přece jen patří Je.V. Bychanovovi a nikoliv Wegenerovi. Zde je pozoruhodné, že autor tohoto „panegyrického“ článku, vlastnící kopii knihy, z ní necituje pasáže, kde Bychanov přímo mluví o pohybu kontinentů, pokud v ní jsou. Samozřejmě - v dějinách vědy je mnoho nespravedlivostí. Třeba právě Amerika se nazývá podle jména málo známého cestovatele Ameriga Vespucci a nikoliv podle Kolumba, na kterého vybylo jen jméno malého státu Kolumbie. Ale jméno Bychanova by mělo být alespoň zmíněno v nových generacích encyklopedií.

Obrázek: Rozdělení dávné Pangei: A - konec permu, před 230 mil. let; B - konec triasu před 195 mil. let; C - konec jury před 140 mil. let; D - konec křídy před 70 mil let.