Novinky zeměměřické knihovny č. 5/2006

Klíčová slova: krajinné plánování, spolupráce města s venkovem, kompetence při správě krajiny a její struktury

Shrnutí:  Přepracovaný text úvodní přednášky na 5. evropském kongresu pro obnovu vesnic „Krajinný prostor 2005, změněné skutečnosti - nové výzvy“ konaném 21. až  23. září v St. Pölten, výzva pro politiky, aby se nepokoušeli bojovat proti hrozícímu útěku z venkova mnohdy zeměměřiči obsazenými a ovlivňovanými pozemkovými úřady.

1.      Prostor pro budoucnost nebo nesplněný prostor pro budoucnost?

Blaise Pascal jednou řekl: „Jen proto, že neumíme dobře vysvětlit a prozkoumat současnost, usilujeme se s důvtipem o pohled do budoucnosti.“ Krajinní plánovači a pracovníci na obnově vesnic nebo nejnověji také experti na krajinný vývoj rádi mnoho řeční o budoucnosti. Samozřejmě znají velká nebezpečí a jejich změněné i nezměněné reality. Je to snad osvobozující optimismus podle hesla „Kdo nemá odvahu snít, ten ani nemá sílu jednat“ nebo zatvrzelé jednání proti globálnímu směřování urbanizace, metropolizace a vytváření sítí evropských měst, což se již dlouho považuje z politických, hospodářských, ba i vědeckých důvodů za nezadržitelné a přinejmenším alespoň v nitru za přijatelné.

Celá desetiletí se horuje pro vesnický život; Alois Glück a Holger Magel napsali knihu „Vesnice má budoucnost“ a zní to jako biblické hlásání o zaslíbené zemi. Vyrovnávání životní úrovně přerušením vysokých zemědělských kvót ve východní Evropě bude bohužel stát i pracovní místa. Poměry v Africe a Asii stále zaměstnávají UN-Habitat Professional Forum a řeší se i v rámci magisterských studií Land Management and Land Tenure na Technické universitě v Mnichově. Při příležitosti vrcholného zasedání Spojených národů v září 2005 v New Yorku poukázala Christiane Grefe v časopisu Zeit na skutečnost, že 80% z 800 miliónů hladovějících lidí a ¼ extrémně chudých lidí žije na venkově!

Na semináři o správě krajiny na ETH Curych 15. září 2005 mluvil hospodářský geograf M. Boesch ze St. Gallenu o nerentabilním krajinném prostoru a že se má Švýcarsko co obávat, že pakt solidarity měst a venkova ohrozí neoliberalistické přístupy, protože hospodářsky je pro zemi důležitých pět největších měst.

Na světovém kongresu architektů 2005 v Istanbulu téměř bez velkého zájmu byla přednesena přednáška „Samostatná čínská vesnice jako tvůrce budoucího čínského města.“ Sixtus Lanner, propagující v sedmdesátých létech krajinné téma, vždy citoval bývalého francouzského předsedu vlády Edgara Faura: „Až nebude venkov dýchat, zalknou se města“.

Ale není třeba se obracet do Číny či Afriky. Přemýšlející lidé z evropských městských aglomerací, jako třeba rakouský profesor Johann Millendorfer, který roku 1990 pociťoval poptávku po selskosti, kdy pod pojmem selskost viděl základní postoje osvědčené pokrokovosti jako je víra, rodina, kladný postoj ke všemu živému (dětem i zvířatům),  šetrné obdělávání půdy, stálost, ochrana domovské obce atd.

Po dvaceti létech se setkáváme s poptávkou po venkovu (countryside)  jako protikladu metropolitních oblastí městských aglomerací se slumy, chudobou, kriminalitou, nemocemi a do nebe sahajících  nerovností.

2.      Spravedlivé partnerství měst a vesnic

Čeho je nutně třeba, to je vzájemný respekt. Řeči o ekonomické a kulturní převaze měst s trhem, infrastrukturou a pracovními místy nesmí přivodit přesvědčení o jednostranné závislosti. Zakladatel indické a dlouho již i mezinárodní akce pro obnovu vesnic Village Reconstruction Organisation jezuitský kněz M. Windey, se právem podivuje, že dodnes se nekonala žádná konference o bytovém fondu organizovaná Spojenými národy (UN Habitat Conference) o vesnicích a krajinném prostoru.

3.      Na vesnici jsem univerzální

Nejkrásněji a nejúplněji to vyjádřil v roce 1988 Leopold Kohr, filozof a velký přítel obnovy vesnice: „Na vesnici přestávám být provinciální. Na vesnici jsem univerzalista. Pod univerzalistou si představuji plnohodnotný život v celém kosmu, spolu s lidmi, zvířaty, rostlinami a tím spo-jenými stopami života, životní kvalitu s přirozeným ročním oběhem."

4.      Duch (a mentalita) mění svět

Ve své době platilo, že duch, přístup mění svět. K dobrému vládnutí patří aktivní přístup a docílení setkávání měst a vesnic ve smyslu světově proslulé fresky Ambrogia Lorenzettiho na radnici v Sienně a nikoliv tolerování darwinismu a potlačování. Je to specificky evropská kulturní hod-nota, jak vidíme i dnes v posledním čísle časopisu Stadt-Land Beziehungen (Vztahy měst a ven-kova)  Německé organizace pro vývojovou pomoc (Helming 2005).

                                                                                                                                                                                                                      Bylo by dobře, kdyby i Evropská unie se věnovala regionálním programům, to platí i pro UNEP a UN Habitat. Ke správnému vládnutí platí ovšem i mobilizace občanského potenciálu, existence kompetencí pro správu krajiny ve smyslu kvadrofonie aktivního poradenství, plánování, řazení a výstavby.

Obracím se proto na politiky s výzvou, aby hrozící vyprazdňování vesnických oblastí neodporovali duševním a fyzickým vyprazdňováním mnohdy zeměměřiči obsazených a ovlivňovaných pozemkových úřadů.

Aby se udržel venkov při životě, je zapotřebí partnerské spolupráce občanů, komun, vědecky fundovaných lidí, plánovačů, nevládních organizací (NGO) a státu. Ne příroda, přírodní prostředí kolem nás je velkým nepřítelem, ale největší nebezpečí je skryto v naší přirozenosti! Pouze když se sami změníme, může se podařit postupný vývoj měst a venkova, který spojuje technický a humánní pokrok.

Autor

O. Univ. Prof. Dr.-Ing. Holger Magel, Institut für Geodäsie, GIS und Landesmanagement der TU München, president FIG, předseda UN Habitat Professional Forum, mluvčí pracovní skupiny Akademie krajinného prostoru v německých zemích (ArgeLändlicher Raum).