VÚGTK K 49 934

[The Geography Markup Language (GML)]

/ C. Portele. - In: Geo-information Standards in Action : NCG/GIN Farewell Seminar Henri J.G.L. Aalders, Delft, 17 November 2004 / Peter J.M. van Oosterom (Editor). - Delft : Netherlands Geodetic Commission, 2005. - S.21-29 : 5 obr. - Res. angl. - Lit.9.

Klíčová slova: standard, geoinformace, konference, GML, XML

Geografický značkovací jazyk (Geographic Markup Language - GML) tvoří rámec pro kódování prvků se zvláštní podporou geografické informace v souladu s koncepty série ISO 19100.

GML je navržen především pro potřeby WWW a síťových služeb a používá proto jazyk XML a Xlink pro kódování vztahů objektů.

Na rozdíl od jiných jazyků na bázi XML (např. SVG) neposkytuje GML plnou gramatiku - je spíše metajazykem, umožňujícím popsat vlastnosti prvků relevantní pro danou aplikaci. GML tedy modeluje prvky, zatímco XML je použito k popisu aplikačního schématu.

Pro dosažení interoperability mezi aplikacemi poskytuje GML sadu standardních komponent, jež jsou pokud možno implementací konceptů definovaných v ISO 19100.

Uživatelé se mohou rozhodnout, zda budou ukládat data přímo v GML nebo je konvertovat z jiného formátu pouze pro účely transportu.

Prvním velkým poskytovatelem dat, který přijal GML byla Mapovací služba (Ordnance Survey) Spojeného království s produktem OSMasterMap. Mezi dalšími následovaly mapovací služby německých států, kde byl GML začleněn do standardního výměnného rozhraní pro AFIS-ALKIS-ATKIS.

S rostoucím významem SDI roste i potřeba snadného přístupu ke geografické informaci.

Ukázkovým příkladem je odstranění následků katastrof - v takovém případě je potřeba okamžitý přístup ke kvalitním informacím. Krizová SDI se dotýká mnoha problémů, mimo jiné:

• odstranění organizačních a právních překážek při užívání geografické informace
• vylepšení stavu a dostupnosti dat
• uveřejnění geografické informace pomocí služeb a ne jen holých dat - aby mohla být okamžitě použita
• zřízení registrů geografických informací, aby se usnadnilo jejich vyhledávání

Z hlediska rychlosti zpracování je kódování klíčovou součástí SDI a otevřené standardy typu GML rychlost zvyšují.

Jádrem konceptu GML je prvek - abstrakce jevu reálného světa. Každý prvek má svůj typ, takže reálný svět je reprezentován kolekcí prvků. Geografický prvek je vázán relativním umístěním na Zemi. Stav prvku je popsán vlastnostmi, z nichž každá představuje trojici: jméno, typ a hodnotu. Prostorové vlastnosti přitom mají jako hodnotu prostorový objekt (příp. bod, plochu), časové zase časový objekt (př. interval). Časoprostorové charakteristiky se tedy neliší od jiných vlastností a není problém definovat jich víc (např. hranici areálu a jeho referenční bod nebo plochu komunikace a její střední linii).

Předností je možnost uvádět v charakteristikách jak hodnotu, tak odkaz na jiný objekt. Prvky s podobnými vlastnostmi jsou sdružovány do typů sdílejících vlastnosti. Tato struktura je definována aplikačním schématem GML.

GML schéma není zaměřeno na specifickou aplikační doménu - poskytuje obecné konstrukce a koncepty pro různé domény. Většina GML objektů je implementací konceptuálních typů definovaných v sérii ISO 19100. V GML schématu je řada předdefinovaných komponent pro aplikační schéma. Příklady takových komponent jsou:

• geometrické primitivy
• geometrické kompozity
• topologie
• referenční souřadnicový systém
• časová informace
• jednotky, míry a hodnoty
• a další

Typickým GML dokumentem je dokument XML sestávající ze sady GML prvků. XML dokument je platný proti GML aplikačnímu schématu.

GML aplikační schéma lze definovat nejen použitím komponent z GML schématu, ale i využitím komponent z jiného aplikačního schématu. Tato možnost je velkým krokem k překonání současné izolovanosti v geografických datových souborech - možnost odkazování se na externí data vytváří předpoklady k vytvoření sítě geografických dat.

GML byl vyvinut OpenGISConsortiem (OGC), které první vývojovou verzi uveřejnilo v roce 2000.

GML 2.0 (únor 2001) byl první přijatou verzí, jejíž základní principy zůstaly dosud nezměněny.

GML 3.0 (leden 2003) znamenal velkou změnu - v rámci příprav na ISO standardizaci byly přidány nové komponenty do GML schématu a přepsány specifikace dokumentu.

Na dalším vývoji se kromě OGC podílí také ISO/TC211. Výsledkem je současná verze GML 3.1, která je identická s ISO CD 19136 (Commitee Draft - koncept technické komise), který předpokládá, že bude GML publikován jako ISO 19136 v roce 2005.

Kromě sjednocení s ostatním standardy řady ISO 19100 je pro integraci do ISO důležitá také specifikace překladu UML modelu do GML schématu a naopak.

Kódování metadat není záměrem GML. GML pouze obsahuje mechanismus pro odkazování na aplikační schéma metadat a pro určení některých hodnot metadat.

GML má dobrou pozici, aby se stal hlavním jazykem pro kódování geografické informace v SDI a v prostředí WWW. Je založena na rozšířené technologii XML a stává se mezinárodním standardem.

Pro zlepšení využívání GML bude ještě potřeba udělat mnohé - mimo jiné vytvořit lepší vzdělávací materiál a softwarové prostředky pro práci s GML.