VÚGTK 27 589

[Generalization of Contours Using Deviation Angles and Error Bands]

/ Türkay Gökgöz. - In: Cartogr. J. - ISSN 008-7041. - Roč.42, č.2 (2005), s.145-156 : 25 obr. - Res. angl. - Lit.36. Dostupné na www: http://www.yildiz.edu.tr/~gokgoz/The%20Cartographic%20Journal/CAJ42-2_Gokgoz.pdf

Klíčová slova: vrstevnice, generalizace, automatizace

Nový přístup ke generalizaci vrstevnic, jehož cílem jsou jak zjednodušené a shlazené vrstevnice na základě minimálního počtu charakteristických bodů a uvnitř chybového pásma. Charakteristické body vrstevnic se definují ve vztahu ke kosterním čarám terénu a stanovují za užití vrcholových úhlů na vrstevnicových bodech. Chybová pásma pro vrstevnice se konstruují pomocí nejstrmějších sklonových čar a středních planimetrických chyb na vrstevnicových bodech. Nový přístup se porovnává s algoritmem Li-Openshawa podle výsledků zkušebního ověřování.

Existuje celá řada přístupů ke generalizaci vrstevnic na vektorovém základě. Základ pro přímý přístup tkví především v podskupině vrstevnic se zvoleným intervalem, získaných ze stávajících vrstevnic a/nebo z vrstevnic do čárových objektů skládajících se z bodů a úseků jednotlivě zjednodušených a shlazených.

Abychom získali podskupinu stávajících vrstevnic, máme dva možné přístupy, které závisí od zvoleného intervalu. Podrobné výklady a kritika algoritmů zjednodušování a hlazení obsahují ovšem četné a v práci citované příspěvky. Málo jich obsahuje pokusy o přímé řešení generalizace. Předložený postup zjednodušení vrstevnic tkví v postupném výběru a spojování postačujícího množství charakteristických bodů mezi prvním a posledním bodem. Po hlazení prokládáním kubických splajnů následuje:

Článek představuje originální přístup pro stanovení a zařazování charakteristických bodů vrstevnic a přihlížející k lomovým úhlům spojnic takových bodů. Podle vztahů mezi zakřivením vrstevnic a kosterními čarami terénu se určují charakteristické body vrstevnic spolu s lomovými úhly na nich a využívají při generalizaci vrstevnic. Tím způsobem se berou do úvahy kartografické i geomorfologické vlastnosti a funkce vrstevnic i pro jejich generalizaci.

Práce těží a současně i mění definice, které podal v roce 1984 izraelský kartograf P. Yoeli ve svém významném příspěvku Chybová pásma topografických vrstevnic vytvářených na počítači a souřadnicovém zapisovači – program KOPPE (Error Bands of Topographic Contours

with Computer and Plotter, Program KOPPE, Geo-Processing, 2, 287-97). Změna definice tkví ve využití největšího sklonu v definičním bodě vrstevnice. Ten se využije jako omezující podmínka při generalizaci. Zastaví cyklická opakování, k nimž dochází podél hranic chybových pásem a jež mají nepřijatelné výšky a planimetrické chyby.

Tento nový přístup je plně automatizován a přístup holistické aproximace je vrstevnicím přizpůsoben. Výsledky zkoušek ukazují, že tento přístup má řadu výhod: 1) dvojí objektivní měření, založené jednak na kartografii, jednak na geomorfologii (tj. lomové úhly a chybová pásma), 2) generalizace se dosahuje dvěma vzájemně nezávislými postupy (tj. zjednodušením a hlazením), 3) jak zjednodušené, tak i hlazené vrstevnice splňují požadavky na přesnost, 4) dostatečný počet charakteristických bodů se vybírá počínaje od nejvíce charakteristických bodů (tj. přijatelných pro tu největší generalizaci), 5) nevybírají se nepotřebné body na přímých úsecích vrstevnic, 6) vrstevnice se přespříliš negeneralizují a 7) dociluje se tak vyrovnaných vztahů mezi vrstevnicemi a kosterními čarami terénu.