Novinky zeměměřické knihovny č. 4/2006

Klíčová slova: gróma, Herón Alexadrijský, záměrný kříž, dioptra, agrimensoři, auguři

Shrnutí: Od dob antiky se v literatuře udává, že gróma byl přístroj římských zeměměřičů soužící k vytyčování pravých úhlů. Ale již Héron Alexandrijský, řecký matematik a mechanik z druhé poloviny prvního století po Kristu, píše o jeho nedostatcích a chybách. Naskýtá se tedy otázka, proč se přes tyto vady a přes možná jiná řešení používala beze změny tak dlouho, dokud Římská říše trvala.

Popis přístroje: Zdrojem představ o vzhledu a funkci grómy jsou vedle nálezu vykopávky z Pompejí také dílčí zobrazení přístroje na náhrobních kamenech a údaje autorů římské odborné zeměměřické literatury (scriptorēs grōmaticī). Gróma se v podstatě skládá ze dvou pravoúhle se křížících pravítek (záměrný kříž), umístěných excentricky na stativové tyči. Na koncích pravítek a v místě křížení jsou zavěšeny olovnice. Nejstarší forma patrně nebyla ani na tyči umístěna excentricky. Samotný přístroj je patrně prastarý a název gróma prý pochází z etruštiny. Héron označuje přístroj řecky jako αςτερισκος (hvězdička) a prý ho Římané nazývali také stella. Název ferramentum pro stativovou hůl opatřenou kovovou špičkou, ale i pro celý přístroj, jakož i poj-menování pro zeměměřiče (mensorēs) přístroj užívající jako gromaticī.

Zaměřovalo se cílením přes dvě svisle zavěšené šňůry. Těmi se také celý přístroj svisle urovnával. Cílení bylo obtížné, oko se stále přeostřovalo, stativ byl zatěžován asymetricky, při větru se olovnice spouštěly do nádob plněných tekutinou pro tlumení. I tehdy bylo možným řešením zaměřovat průhledítky - dioptry, kdy není cíl zakrýván a cílení je tudíž přesnější.

Měření: Přístroje se užívalo ke dvěma jasně odlišeným úkonům. Při vytyčování dvou hlavních směrů plánované výstavby a nebo při místním měření se stávající bod připojil na tyto směry.

Dělo se tak přibližováním, tedy změnou stanoviska přístroje, až byl zaměřovaný předmět kolmo na daný směr. Kolmost pravítek se ověřovala otáčením o 90º.

Meze použití systému: Stopy pravoúhlého dělení zemského povrchu v Římské říši lze vidět dodnes. Nejmenší jednotkou byl actus, čtverec 120×120 stop (1 262 m²), pravoúhlá síť byla mnohde přes 100 km dlouhá i široká. Řecká kolonizace od 7. století před Kristem vytvářela podrobné šachovnicové základy měst bez důrazu na používané vytyčovací přístroje, Římané ale při svém navazujícím plánování měst vždy zdůrazňují, že jejich hlavní vytyčovací osy - decumanus maximus a cardo maximus — se přesně kolmo protínají ve středu založeného sídla. Původně se východo-západní decumanus maximus určoval z východů a západů Slunce. Vytyčování a dělení prováděli agrimensores, původně pomocníci augurů, kněžského sboru zabývajícího se mimo jiné též výkladem jevů na obloze.  V císařské době byl pro zeměměřické    a katastrální práce, osazování měřických znaků a tvorbu map a plánů  sepsán návod Corpus Agrimensorum Romanorum, kde se téma probírá z geometrického, právního i náboženského hlediska. Po pádu Římské říše to vše rychle odešlo a plánování se opět více přiblížilo přírodnímu uspořádání pobřeží, pohoří a vodních toků.

Závěr: Z předchozího vyplývá, že gróma se k vytyčování pravých úhlů hodí pramálo a tvrdit, že to byl přístroj římských zeměměřičů je patrně chybný. Správnější by byla tato definice: Gróma, starý etruský liturgický přístroj pro kultovní měření, se stal atributem vysokých římských státních úředníků, kteří zodpovídali za správu země a její dělení a původně byli pomocníky kněžského stavu.