VÚGTK 15 937

[Kartografirovanije teatra russko-japonskoj vojny]

/ V. V. Gluškov. - In: Geod. i Kartogr. - ISSN 0016-7126. - Č.3 (2005), s.48-59 : 1 obr. - Lit.16.

Přeložil G. Karský (zkráceno)
Zdiby : VÚGTK, 2005. - 3 s.

Klíčová slova: historie, rusko-japonská válka, astronomicko-geodetické práce, mapování

Poznámka:V dalším textu uvádím kurzívou své poznámky, komentáře a souhrny některých pasáží článku.

Abstrakt:

V ruských vojenskohistorických pojednáních o rusko-japonské válce 1904-1905 se často vyskytuje tvrzení, že jednou z příčin porážky Ruska byly nedostatečné astronomicko-geodetické základy a pokrytí válčiště mapami. Autor, donedávna důstojník topografické služby, tyto názory zpochybňuje, a to na základě málo známých materiálů z archivů topografické služby a generálního štábu ruských ozbrojených sil.

V obsáhlém pojednání připomíná historii ruského obsazení části Liaotungského poloostrova s přístavy Port Arthur (nyní Lüshun) a Dalnij (dnešní Dalian) po čínsko-japonské válce 1894-1895 a pak podrobně pojednává o astronomicko-geodetických, triangulačních i mapovacích pracích (založených hlavně na astronomických určeních z chronometrických expedic), které ruští vojenští geodeti a topografové zahájili již roku 1896. Práce byly v podstatě zakončeny do roku 1903 a vojska měla dostatek podrobných map a plánů. Jen ústupové cesty na sever Mandžuska byly kartograficky (z úsporných důvodů) špatně zajištěny, neboť strategické plány války s Japonskem ústup nepředpokládaly.

Úvod

Nejprve ve výtahu z obsáhlejšího autorova líčení stručně připomeneme základní vojensko-politické skutečnosti již pozapomenuté historie.

Když ve válce z let 1894-1895 Japonci porazili Číňany a zničili téměř úplně čínské loďstvo, obsadili celé jižní Mandžusko. Podle mírové smlouvy pak získalo Japonsko mj. Tchaj-wan a poloostrov Liaodong, se strategicky významným přístavem Port Arthur (nyní Lüshun) a dalším přístavem Dal´nij (dnešní Dalian).

Rusku ovšem nevyhovovala situace, kdy je v blízkosti dálněvýchodní hranice mohlo ohrožovat silné uskupení japonských vojsk. A tak, za podpory Německa a Francie (hle, kam až zasahoval jejich vliv!) donutilo Japonsko k ústupkům: muselo se poloostrova vzdát. Dostalo sice značnou peněžní kontribuci od Číny, ale utajená nevraživost vůči Rusko přetrvala.

Ruský hlavní štáb počítal s možností války s Japonskem, plánoval možné operace a pohyby vojsk. Již roku 1896 byl vydán příkaz k mapování prostoru budované Čínsko-východní železnice (spojující s čínským souhlasem přímo Zabajkalsko s Vladivostokem) a pak i ostatních oblastí Mandžuska.

Roku 1898 získalo Rusko do pronájmu zmíněné nezmrzající přístavy Port Arthur a Dal´nij, a byla zahájena stavba Jižně-mandžuské železnice, která je měla spojit s Velkou sibiřskou železniční magistrálou. Rusko tehdy také budovalo z Port Arthuru pevnost a základnu válečného námořnictva.

Dále autor praví doslova: "Takový vývoj událostí vyvolal nevoli v Zemi vycházejícího slunce a byl Japonci přijat jako urážka: Rusko bez války uchvátilo území, za které Mikadova vojska prolévala krev. Od té doby se Japonsko začalo všestranně a důkladně připravovat na války s Ruskem."

Astronomicko-geodetická měření od konce 19. stol.

Zmíněné mapovací práce podle příkazu z roku 1896 byly vždy zahajovány astronomicko-geodetickým měřením. Místní hvězdný čas se určoval Cingerovou metodou, šířka někdy me­todou Pěvcovovou (připomeňme, že jde o metody stejných výšek párů hvězd), jindy z kombi­nace zenitových vzdáleností Polárky a hvězdy na jihu, přibližně k ní symetrické. Azi­muty se měřily pomocí Polárky. S rozvojem telegrafní sítě se v Rusku začalo pro určení rozdílů ze­měpisných délek (tedy ke srovnání hodin) hojně užívat telegrafní metody. V Mandžusku však o tom nebylo ani slechu. A tak se zde stále uplatňovaly chronometrické expedice, během kterých se konaly astronomické práce na určených bodech. Chronometry se převážely v odpé­rovaném kočáru, uložené v dvojitých bednách. Vnitřní, s měkce polštářovanými hnízdy pro jednotlivé chronometry, a vnějších, s odpérovaným dnem a gumovým obložením stěn. Chro­nometry se denně před a po observacích navzájem srovnávaly, odečítaly se teploměry a anero­idy. V ně-kterých případech (např. při určování Charbinu, Port Arthuru, Soulu) se chronome­trické expedice přepravovaly lodí nebo po železnici.

V článku je popsána řada chronome­trických expedic, jejich organizace, problémy a některé příhody. Expedice trvaly zpravidla 10-20 dnů a překonávaly trasu řádu 200 km. Výchozími pro délkové rozdíly byly dosažitelné body telegrafických určení.

Během prací v Mandžusku kpt. N.O. Ščetkin navrhl a v praxi vyzkoušel nový způsob současného určení času a šířky, který pak, spolu s příslušnými tabulkami efemerid hvězd, využívali důstojníci Sboru vojenských topografů. Metoda není v článku blíže charakterizována, je pouze citována publikace ve Zprávách („Zapiski...“) vojensko-topografického oddělení generálního štábu z r. 1899. Pokud by byla metoda založena na principu stejných výšek, poznamenejme, že Gaussova metoda pro takové určení byla navržena roku 1808, dále ji rozvíjel např. K.H. Knorre, astronom námořní observatoře v Nikolajevu (dnes ukrajinský Mikolajiv) 1828, či Francouz Perrin 1888. O Ščetkinově metodě se mně známé ruské učebnice nezmiňují; patrně zapadla - bylo by zajímavé zvědět proč. -  Autor článku se patrně zajímal hlavně o otázky astronomických měření, zejména o chronometrické expedice, kterým věnuje nejvíce pozornosti (i když neuvádí používané přístroje, typy ani počty chronometrů, ani kvantitativní charakteristiky výsledků měření - pokud v jeho pramenech byly). A jen málo píše o dalších pracích při mapování budoucího „válčiště“.

Triangulace

Na poloostrově Liaodong byla vybudována triangulační síť 1. a 2. řádu o 26 nových bodech (plus tři původní zřízené námořnictvem), které tvořily 41 trojúhelníků a tři pětiúhelníkové polygony (?). Měřilo se malým universálem značky Kern. Základna o délce 3 versty a 155 sažní (přepočteno 3531,0448 m) byla změřena s přesností 1:62 000. Pozdější katalog triangulace obsahuje souřadnice a výšky 42 bodů (35 prvního a 7 druhého řádu).

Mapování

Vlastní topografické mapování se konalo stolovou metodou s latí, v měřítkách (přibližně přepočteno) 1:42 000, 1:21 000, nebo 1:8 400. Polohově se jednotlivé listy navazovaly na předem rozvinutou společnou geometrickou síť, do které byly začleněny i astronomické body. Jako nulová výška byla přijata hladina moře při odlivu u Bidzevo (?).

Na základě astronomicko-geodetických a topografických prací z let 1896-1899 vydal Hlavní štáb roku 1900 řadu tzv. asijských vydání map různých měřítek, včetně plánů některých měst. Další měřické práce pokračovaly až do roku 1903, např. mapování pobřežního pásma a obran-ných zařízení pevnosti Port Arthur, či mapování širšího pásma kolem budovaných železnic.

V podvečer rusko-japonské války 1904-1905 byl prostor předpokládaných operací dosti dobře vybaven mapami, a to až po Liaoyuan. Jen ústupové cesty dále na sever Mandžuska byly kartograficky špatně zajištěny, neboť strategické plány války s Japonskem ústup nepředpokládaly, a návrh na pořízení map tohoto prostoru, předložený štábem Priamurského vojenského okruhu roku 1901, byl z úsporných důvodů v Peterburgu zamítnut. To vedlo k velkým ztrátám na životech - ale pro realizaci strategických plánů na jihu bylo map dostatek.

Poznámka překladatele.:

Článek je velmi rozsáhlý, a protože v podstatě chronologicky sleduje archivní materiály, i po-někud nepřehledný. Cyklicky se během let opakuje průběh polních prací, hlavně astronomických, s množstvím jmen účastníků a místních názvů - které není snadné přeložit do současně „čínštiny“. Dává však možnost nahlédout do nedostupných materiálů, a příležitost zamyslet se nad některými geopolitickými okolnostmi (zde lze připomenout i Kurily), i obecněji nad objektivním přístupem ke zkoumání historických událostí, a to i v naší oblasti.