| MORGENSTERN, Dieter | VÚGTK 13 171 |
Prostorová komunikace v každodenním životě a v kartografii |
| [Raumbezogene Kommunikation - alltäglich und kartographisch] |
|
| Přeložil P. Vyskočil (zkráceno). |
| Zdiby: VÚGTK, 2003. - 2 s. |
| In:
Kartogr. Nachr. - ISSN 0022-9164. - Roč.53, č.3 (2003), s.103-107 : 7 obr. - Lit.6. |
Klíčová slova: kartografie, komunikace, prostorový vztah, mapová grafika, generalizace
1. Ke komunikaci
"Komunikace" může být definována jako dodávání a výměna sdělení mezi lidmi, zvířaty, rostlinami, objekty k rozmnožení vědomostí. Přitom, co
bude transportováno, je transportní zboží, jak to bude transportováno, je transportní prostředek. Pro
postup komunikace platí dvě zásady: musí být zabezpečena invariantnost mezi trasportovaným zbožím a
za tohoto předpokladu je přípustná zaměnitelnost
způsobů transportu. Příklady zaměnitelnosti transportních prostředků jsou současně dobrým přechodem k hledisku prostorového vztahu. Je to ale také
předpoklad k tomu, že můžeme definovat souřadnice
a tak i původ našeho geodeticko-kartografického
povolání.
2. Prostorový vztah
Při úvahách, jak komunikaci užijeme na prostorově vztažené události, můžeme vyjít z toho, že
každý člověk má prostorové mentální představy,
které mu byly vtisknuty v dětství. Dalším lidským
vývojem a vlohami může být tato prostorová
představa zaplněna informacemi a tak iniciováno
další dobývání poznatků. K tomu užijeme metodické
kódování informací prostřednictvím způsobů reprezentace, kde je několik konkurujících možností, ze
kterých je mapová grafika výhradně jediná. Konkurující reprezentace ve vztahu ke krajině mohou být
vizuálně, obrazově, graficky, umělecky, kartograficky, digitálně nebo jiným způsobem zkomoleny.
Jestliže pak využijeme naší představu, dostaneme
více či méně dobrý dojem o krajině. Jsou písně,
které popisují kartografické jevy tak dokonale, že po
dlouhodobé cestě se stále vracíte domů.
3. Každodenní popis prostoru
V Německu je možno nalézt píseň, podávající
popis krajiny. Je to stará studentská píseň o hradu,
kde se v 19. století scházeli studenti z Jeny a Halle
k přátelským setkáním. V této písni nalezneme typické a obecně známé prvky objektového modelování:
objektové třídy jako údolí, skála, hora, objektové
atributy ve vyjádření jmen jako Saaleck, Rudelburg,
Saale. Jsou to prostorové vztahy, které můžeme řadit
jako označení bez souřadnicových vztahů ve smyslu
DIN EVN 1266, uspořádaných jako tam, tady, "pod,
mezi, vlevo, vpravo".
Původ prostorového vztahu je ve slovech
Thomase Manna : Střed světa je tam, kde se právě
nacházím. Tam se jeví všechno jasně a ostře, jestliže
se vzdálím jen trochu, je vše neostré a neurčité,
dotud než všechno zmizí.
Tedy 6,4 miliard center pro náš svět, se vzrůstající
tendencí. Porovnání s odpovídající topografickou
mapou ukazuje, že nalezneme hledaný předmět tak
spektakulárně jako v písni, ale ve spojení s topografií.
Vedle verbálního popisu prostoru se setkáváme
s každodenním uměleckým vyjádřením v malbě,
grafice, próze a poezii, a také v hudbě. Zejména
v 19. století dává hudba významné estetické impulzy
na téma krajina. Tak dostává hudba prostorový
rozměr. Můžeme nalézt typické příklady jako Franz
Liszt, Richard Strauss, Robert Schumann, Ludwig
van Beethoven. Obzvláště významné je symfonické
dílo Bedřicha Smetany "Má vlast", cyklus sestávající
ze šesti symfonických básní. Známá je pak část
"Vltava", popisující tok řeky od pramenů a líčící
scény na jejich březích (lov, venkovská svatba, rej
rusalek) se zvláště působivou pasáží "Svatojánské
proudy". Krajina i spád řeky jsou zde barvitě vylíčeny Smetanovou hudbou a zanechaly v autorovi
hluboký dojem (Svatojánské proudy: "pádné basy a
pronikavé vysoké troubení zanechává v nás pocit
hučení, se kterým se tok protlačuje skalami .."). Jak
mi bylo však sděleno českým kolegou, jsou tyto
peřeje od čtyřicátých let na dně štěchovického
přehradního jezera. Výškové zobrazení se zde spolu
s vodním tokem změnilo v elektrickou energii.
4. K mapové grafice
Mapová grafika může být jako zvláštní případ
zařazena do užité grafiky, jak ji známe z knih, časopisů nebo plakátů. Zvláštností je zobrazení půdorysu, měřítko a geometricko - topologická kvalita.
Na rozdíl od jiné grafiky je však prostá všech
osobních pocitů a světových názorů a je objektivní
a transparentní. Formy vyjádření jsou vyvinuté
historicky a nebo cíleně. Příkladem je vývoj mapy
podzemní dráhy v Londýně (1931), která byla postupně zjednodušována a zbavována topografických
prvků. Způsob této grafiky nyní nalezneme na mnoha mapách podzemních drah ve světě. Jiným příkladem je pak přehledná mapa pro olympijské hry
v Mnichově v r. 1972. Je také uvedena mapa z muzea holokaustu, kterou kreslil dvanáctiletý Fritz
Freucheheim, když v roce 1928 utíkal se svou rodinou z Berlína do Montevidea. Takové dílo se někdy
nazývá "dynamická mapa", a lze pro ni nalézt také
současné označení "kinematická".
Naposledy aktualizováno:25.11.2003
