Novinky zeměměřické knihovny č. 3/2006

Klíčová slova: prostorová analýza, geomatika, GIS, model reality, prostorové modelování, předmětový modus, obrazový modus

Shrnutí:

Vztahy mezi GIS, prostorovou analýzou a geomatikou nabývají v současnosti značný technologický rozvoj. Je potřeba získat jasný a uspořádaný názor na prostorové informace v závislosti na jejich souvislostech a cílech. Článek navrhuje znovu promyslet všechny tyto souvislosti s přihlédnutím k prostorové analýze reálného prostředí. Na základě předběžných tvrzení a poznatků o základním pojetí  prostoru; to vše sleduje  předvedení úlohy geomatiky jako metodologického a multidisciplinárního okruhu působnosti, sloužícího ke zkoumání našeho prostředí.

Prostorová analýza

Společnými otázkami geografických věd, a možná těmi jedinými, jsou prostorové rozložení jevů a dějů v zemském prostoru. Při hlubším zkoumání lze sem zařadit všechny obory zabývající se zkoumáním biosféry, životního prostředí na Zemi. Prostorovou analýzu přestavují tři sloupy, popis, pochopení a předvídání. Velmi významné jsou prvky poznávání vlivu prostoru na dění a vlastnosti jevu ve skutečnosti. Dále významně působí důkazní podklady o existující závislosti prostorového rozložení jevů. Existuje jistá zákonitost prostorového rozložení.

Odpovědi na tyto potřeby vyžadují prostorovou analýzu dané skutečnosti, představu zjednodušenou, leč cíleně směřovanou na základě prvků skutečnosti vzhledem ke konečným cílům dané studie. Model skutečnosti by měl být nositelem poznatků o vlastnostech předmětu zkoumání, rozložení v prostoru a časovém vývoji. To vede ke snaze definovat model skutečnosti ve třech rozměrech: rozměru tématickém vzhledem k vlastnostem zjištěných jevů, rozměru geometrickém vzhledem k rozložení těchto vlastností, jak se jeví v prostoru, a konečně rozměru časovému  poskytujícímu vývoj těchto vlastností.

Prostorová analýza je složkou využívání geomatiky

Vyjdeme-li z té nejobecnější definice geomatiky, tedy metodologické oblasti, kde se předmět podrobuje informačnímu zpracování na prostorovém podkladě, pak stav reálných jevů dané skutečnosti, jakož i užitý postup, se nesmí zkoumat, leč prostřednictvím informací, paměti to skutečného světa. To naznačuje obrázek 1.

Geografické informační systémy (GIS) předsta-vují vyjádření geomatiky v operační úrovni.

Vzniká tak prostředí umožňující metodolo-gický přístup k infor-macím majícím prosto-rové přiřazení. Obrázek 2 ukazuje prostředí GIS, které poskytuje prosto-rové informace v operač-ním prostředí.

Péče o zobrazení prostoru je trvalým úkolem geomatiky

Geomatika je metodologická oblast vytvářející se ze třísložkového kontextu, a to zpracování informací, úrovně zásahů do prostorové proble-matiky a aplikační oblasti.

Tři složky charakterizující souvislosti v geomatice zná-zorňuje obrázek 3.

Možné úkoly geomatiky lze objasnit otázkami týkajícími se tří složek:

Na úrovni metodologické: Jak vyhovovat disciplinárním požadavkům a prostoru při zpracovávání informací? Exituje nějaké nadřazené pojetí, které opravňuje modelovat ? Nejsou snad postupy v přírodě podstatně odlišné ?

Na úrovni operační: jak využít vypracované metodologické postupy? Jaká je informační struktura nejlépe upravených infromací pro tento způsob zpracování?

Jako jiné obory i geomatika vychází z poznatků a zkušeností  založených na teoretických základech.

Účelnost využívání geografické báze dat

V podstatě máme tři hlavní cíle, jak využívat prostorovou analýzu: průzkum stavu skutečnosti (jevy), porozumění reálných jevů a předvídání stavu skutečnosti. K tomu slouží poznatky a základní pojetí, jak převádět koncepční model skutečnosti do informační úrovně.

Základní poznatky a pojetí

Převod koncepčního modelu skutečnosti na informační úroveň vyžaduje několik po-znatků a pojetí o vy-tváření informací a jednotném modelo-vání výstupů prosto-rové analýzy.

Prostorový objekt je část geografického prostoru, který lze rozpoznat,  ohraničit a který se účastní na realizaci modelu co předmětu zkoumání.  Obr. 4 ukazuje jednotlivé prosto-rové objekty a po-zorovací jednotky pomocí geometrických základních tvarů.

Pravidelné a nepravidelné jednotky prostorových pozorování

Existují dva druhy dělení geografického prostoru na prostorové observační jednotky: objektový způsob a obrazový způsob.

Při objektovém způsobu lze vytvářet nepravidelné prostorové jednotky lineární nebo pásmové. Odpovídají prostorovým objektům definovaným modelem skutečnosti, a proto představují dobře určenou konstrukci. Při obrazovém způsobu jsou uspořádány observační jednotky do pravidelných tvarů bez tematického rozlišení. Jejich přiřazení k pozorovaným jednotkám se děje prostorovou analýzou, která a posteriori poskytuje funkční prostorové objekty (oblasti).

Prostorové modely

Analýza jevů a dějů v prostoru vyžaduje vhodnou volbu prostorového modelu podle konečných cílů takového rozboru. Tím vznikají různě isotropně  nebo antiisotropně uspořádané modely.

Vlastnosti prostoru

Modely reality vyžadují řadu specifických a neopominutelných vlastností nutně potřebných pro správné pochopení skutečnosti. Patří sem geometrie, topologie, uspořádání, blízkost, dostupnost a prostorová dynamika.

Prostorové modelování v geomatice

Z celé úvahy vyplývá, že je třeba vytvořit adekvátní model prostorové analýzy, který obsáhne a spojí zvolené modely prostoru, složky informačního modelu a postup zpracování příslušného prostorového modelu.

Závěrem autor v článku poukazuje na obecné převládající směry výzkumu v geomatice během posledních let a naznačuje pravděpodobné vyhlídky dalšího vývoje.

O autorovi: