Odvětvové informační středisko a Zeměměřická knihovna VÚGTK 250 66 Zdiby 98, tel. +420 284 890 375, fax: +420 284 890 056

Struktura reality v katastru

[The Structure of Reality in a Cadaster]

By Steffen Bittner, Annette von Wolff, and Andrew U. Frank. - Paper presented at the 23rd International Wittgenstein Symposium, Kirchberg am Wechsel 2000. - In: Berit Brogaard, ed.: Rationality and Irrationality, s.88-96 : 1 tab., 5 obr. - Res. angl. - Lit.9.

Přeložil J. Rambousek (zkráceno)
Zdiby : VÚGTK, 2004. - 7 s.

Klíčová slova: katastr, struktura reality, katastrální systémy

Searleova teorie sociální reality zavádí přístup vysvětlování struktury institucionální a fyzikální reality. Příspěvek aplikuje tuto teorii v oblasti katastru. Cílem je dosáhnout lepšího porozumění skutečnosti, aby se vytvořily výkonnější katastrální systémy. Koncepční systém vyvinutý v této práci má přispět k porozumění struktury reality v katastru jako základu pro dosažení takového cíle.

1. Úvod

Celosvětově se vynakládá značné úsilí na pro- voz katastrálních systémů. Požaduje se především vytvoření účinných katastrálních systémů (Dale a McLaugin 1989). Vytváření účinných katastrálních systémů se zakládá na hlubokém poznání reality, jíž má takový systém správně představovat. V oblasti katastru hrají hlavní roli institucionální koncepce, tj. nemovitost a vlastnictví. V katastru určují strukturu reality. Teorie institucionální struktury je pro představu příslušných hledisek reality v katastru zásadní.

Ve své knize Konstrukce sociální reality (Construction of Social Reality, Searle 1995) zavádí Searle přístup, jak se vytváří institucionální realita (vlastnictví, peněz, vlád atd.), která se zakládá na fyzikální realitě (hmotných objektů, silových polí atd.). Searle rozlišuje hrubé fyzikální skutečnosti od institucionálních skutečností. Hrubé fyzikální skutečnosti existují ve vnější realitě nezávisle na lidských pozorovatelích a lidských úmyslech. Naopak institucionální skutečnosti existují pouze po lidské dohodě, jsou pozorovatelsky relativní.

Označení statutárních funkcí vytváří institucionální fakta. Statutární funkce jsou zvláštní třídou funkcí. Označují nový stav jevu, který nelze uskutečnit pouze fyzikálními vlastnostmi jevu (Searle 1995, s. 46). Tak může například vývrtka konat své funkce díky svým fyzikálním vlastnostem. Osoba však nemá statutární funkci vlastníka parcely pro své fyzikální vlastnosti. Taková osoba má onen statut proto, že jiní lidé přijali a uznávají skutečnost, že je vlastníkem. Statutární funkce se nazývají konstitutivní pravidla. Poskytují podmínky pro vytváření institucionálních faktů. Struktura institucionálních faktů představuje hierarchii konstitutivních pravidel (Searle 1995, s. 80). Základem takové hierarchie je vždy skutečnost, která není předmětem lidské domluvy, tj. fyzikální skutečnost.

Rozhodujícím hlediskem Searleovy teorie je, že pravidla vytvářející možnost institucionální reality (konstitutivní pravidla), je možné kodifikovat (Searle 1995, s. 87). Zákony jsou příkladem, kdy se kodifikují konstitutivní pravidla. Katastrální systémy jsou zákony určovány ve vysoké míře, zejména katastrálním zákonem. Rozborem katastrálního zákona lze získat pravidla vytvářející institucionální realitu. Searleova teorie zavádí přístup analyzující strukturu reality. To pomáhá porozumět této struktuře v katastru a vytvářet modely.

Vytváření modelu reality v katastru má na jedné straně své praktické rozměry, neboť pomáhá vytvářet účinný katastrální systém. Na druhé straně je katastr vhodným místem pro prohloubení našeho poznání reality, protože katastr a katastrální zákon jsou jednak součástí reality a za druhé je katastr poměrně malou a oddělenou částí reality. A ta druhá vlastnost zjednodušuje vytváření modelu.

Příklad užitý v našem případě je zjednodušenou verzí převodu vlastnictví parcely. Motivuje k zavedení modelu struktury reality v katastru a pomáhá objasnit myšlenky, které je třeba popsat následovně: Jedna osoba, vlastník parcely, převádí vlastnictví parcely na jinou osobu a podepíší listinu jako důkaz tohoto převodu. Tento malý příklad zachycuje významná hlediska práce katastrálního systému: Zahrnuje nemovitostní práva k parcele, zejména vlastnická, která hrají v katastru zásadní roli. Představuje to změnu práv a zahrnuje systém dokumentace (ověření dokladů, právní listiny), což je součástí každého moderního katastrálního systému (Obr. 1).

Obr. 1 - Příklad převodu vlastnictví

V odstavcích 2, 3 a 4 tohoto příspěvku se rozebírají tři hlediska spojená s analýzou katastru. Odstavec 5 spojuje tato tři hlediska do jediného modelu. Odstavec 6 pojednává o další práci a činí závěry.

2. Kategorie jevů v katastru

Podle Searla lze statutární funkce vztáhnout k několika různým ontologickým kategoriím jevů (Searle 1995, s.97):

• lidé,
• objekty a
• události

Tato kapitola aplikuje uvedené dělení na rozbor jevů přicházejících v katastru. Důležité části v ontologii nemovitostí jsou objekty vlastnických práv, provádění zápisů (Smith a Zaibert 1997) a subjekty vlastnických práv.

Osoby jsou právní subjekty. Ty jsou důležitou třídou jevů, které zasahují do všech druhů institucionálních faktů. Statutární funkce lze přiřazovat jen na osoby nebo jiné jevy mající vztah k osobám.

Objekty v katastru se skládají z parcel a právních listin (systém dokumentace). Parcely jsou objekty vlastnických práv v katastru. Parcely patří do zvláštní třídy věcí, totiž věcí nemovitých (Krejci 1995, s.145). Zápis práv a právní listiny jsou pro katastrální zákon podstatné. Každý moderní systém registrace nemovitostí potřebuje systém dokumentace; každou činnost, např. prodej parcely je nutno registrovat.

Převod vlastnictví je skutečnost, která se od jiných liší, např. od parcely. Parcela je institucionální fakt k objektu přiřazený, zatím co převod vlastnictví je institucionální fakt přiřazený události. Události vždy způsobují osoby. Například dvě právnická osoby, starý vlastník parcely a kupující tuto parcelu způsobují převod vlastnictví.

Searleova kategorizace jevů je použitelná na katastr, kde kategorie objektů se skládají z parcel a právních listin (představující systém dokumentace). Události v katastru vždy způsobují akce vyvolané osobami. V našem případě to vede k následujícímu

uspořádání:

• objekty
• parcely
• doklady / právní listiny - systém dokumentace
• události
• převod vlastnictví
• subjekty
• osoby: právnické osoby, vlastník

Obr. 2 - Kategorie jevů

Zde nepředstavuje jako subjekty zvláštní třída objektů, protože je v právu obvyklejší zde uvedené rozlišení, kdy osoby, subjekty práv, jsou od jiných věcí odděleny, a to jsou objekty (Krejci 1995, s. 144). Kategorizace jevů se zde nazývá ontologické kategorie, což je první podstatné hledisko při analýze reality v katastru.

3. Fyzikální a institucionální realita v katastru

Další, co je třeba v katastru brát v úvahu, je rozlišování mezi fyzikální a institucionální realitou. Ta prvá je základem existence druhé, přičemž druhá nemůže bez prvé existovat. Každý institucionální fakt má svůj základ ve fyzikálním faktu. Zhruba řečeno, institucionální fakt je fyzikální fakt plus přiřazená statutární funkce.

V rámci kategorie subjektů se musí rozlišovat fyzické a právnické osoby. Fyzickou osobou je lidské stvoření bez přiřazeného statutu, tj. fyzikální fakt, zatímco právnické osoby jsou institucionálními fakty podobně jako vlastníci.

V rámci kategorie objektů nacházíme parcely a právní listiny. Parcely jsou institucionální fakta. Jejich existence závisí na lidském uznání, bez něhož je to pouze surová země (Zaibert 1998). Surová země spolu s hranicemi se stává pozemkovým vlastnictvím. Hranice jsou institucionálními fakty, protože existují na základě dohody mezi lidmi. Existují, protože my všichni takové hranice uznáváme. Otázkou není, zda má hranice bona fide nebo fiat (Smith 1994) (fyzikální, tj. oplocená, nebo konceptuální, tj. jen jako čára na mapě.). Bez lidského úmyslu je plot jenom překážkou na surové zemi. Surová zem je fyzikální fakt na spodku hierarchie pravidel vytvářejících institucionální fakt parcely.

Všechny právní listiny a pozemková kniha se skládají z listů papíru. Listy papíru jsou fyzikální fakta, která jsou základem pro veškeré zápisy. Ve zvlášním spojení vytváří list papíru (papír na němž se zapisuje vlastnictví) institucionální fakt, že osoba se stává vlastníkem parcely. Zde se považuje papír za fyzikální základ pro systém dokumentace, pochopitelně v moderních katastrálních systémech je také možná dokumentace založená na elektronických prostředcích.

V rámci kategorie událostí je fyzikální fakt zakládající převod vlastnictví akcí lidské bytosti píšící na list papíru. Událost vyvolaná akcí lidské bytosti platí na institucionální úrovni jako převod vlastnictví. Fyzikální činy je třaba odlišovat od komunikačních akcí ve smyslu toho, že osoby provádějí hovorové akty (Searle 1969), které jsou samy institucionálními fakty. Rozbor hovorových aktů leží mimo rámec tohoto pojednání, ale na jeho význam je nutno upozornit.

Podle tří ontologických kategorií z předchozí kapitoly je nutno rozlišovat objekty, události a subjekty na dvou úrovních, na úrovni fyzikální reality a na úrovni institucionální reality. Toto hledisko se nazývá úrovně reality. Následující tabulka podává přehled s ohledem na náš příklad.

Následující obr. 3 rozděluje podle základního příkladu v katastru jevy na fyzikální a institucionální úroveň.

Obr. 3 - Fyzikální a institucionální úroveň

4. Fakta a podklad v katastru

Searleova teorie rozlišuje mezi institucionálními fakty a institucemi (Searle 1995, s.115). Instituce jsou soubory konstitutivních pravidel, která definují podmínky pro tvorbu a existenci těchto faktů. Pravidla nevytvářejí pouze konstitutivní pravidla, ale také zahrnují silové vztahy (Searle 1995, s.104), tj. práva vykonávat činnosti spojené s institucionálními fakty. Pravidla poskytují podkladovou teorii pro jevy reálně existující ve skutečnosti. Lze to srovnat s tímto příměrem: Máme-li divadelní představení, pak

skript je podkladovou teorií pro hru vystupujících, přičemž jeviště a herci jsou reálně existující jevy.

Abychom porozuměli realitě v katastru, je nutné rozlišovat podkladovou teorii reality od jevů právě existujících ve skutečnosti na dvou úrovních reality. V případě pozemkového vlastnictví to jsou na institucionální úrovni pravidla získávání a ztráty vlastnictví parcely stejně jako existující vlastník pozemku a parcely samy. Vlastnictví je instituce skládající se z pravidel a vlastník je odpovídající institucionální fakt v rámci této instituce.Obrázek 4 ukazuje příklad konstitutivního pravidla vytvářejícího fakt, že fyzická osoba je na institucionální úrovni vlastníkem.

Obr. 4 - Pravidla podkladu versus fakta

Rozlišování mezi podkladovými pravidly a fakty se nevztahuje jen na institucionální úroveň. Stejně tak je nutno popsat pravidla pro vytváření a existenci institucionálních faktů podobným způsobem jako pravidla pro fyzikální fakta, která jsou pro ně základem. Pravidla podkladu na fyzikální úrovni popisují fyzikální vlastnosti jevů, tj. fyzikální schopnosti lidí v takovém prostředí konat. Fyzikální schopnosti lidí zahrnují například možnost psát na kusu papíru, přičemž pravidla pro jevy popisují výkon jevu, způsobený činnosti psaní. Pravidla pro papír jako objekt popisují fyzikální vlastnosti kusu papíru co podkladu pro institucionální fakt, jímž je právní dokument.

Rozlišování mezi fakty a podkladovou teorií je třetím hlediskem při analýze katastru, která je pro porozumění skutečnosti nutná. Toto hledisko se zde nazývá prvky systému.

5. Struktura reality v katastru

V předchozích odstavcích se odvozuje, že pro rozbor reality v katastru jsou důležitá tři hlediska:

• ontologické kategorie (objekty versus subjekty versus události),
• úrovně reality (fyzikální versus institucionální),
• prvky systému (fakta versus podkladová pravidla).

Obr. 5 - Model struktury reality v katastru

Všechna hlediska představují různé nazírání na záležitosti s katastrem spojené a žádný z nich nelze opominout. Abychom si ukázali jejich vzájemné propojení, je vhodné spojit tato tři hlediska do jediného modelu, který je pro další rozbor použitelný. Myšlenkou je využít tří hledisek jako os v jediné souřadnicové soustavě. To umožní znázorňovat různé náhledy na problém v jediném modelu. Každá kombinace hledisek má v modelu svůj smysl a zahrnuje prvky problémové domény.

Krychle (obr. 5) představuje strukturu reality v katastru s jejími různými hledisky a jejich kombinacemi. Na příklad převodu vlastnictví lze nahlížet v rámci tohoto modelu. Na fyzikální úrovni ukazuje spodní část krychle různé druhy fyzikálních skutečností tří ontologických kategorií podobně jako pravidla definující podmínky jejich existence. Tak například v rámci kategorie subjektů tu jsou lidské bytosti stejně jako pravidla popisující fyzikální schopnosti lidských bytostí, např. schopnost psát na

kusu papíru. V horní části na institucionální úrovni krychle znázorňuje fakta a pravidla pro každý druh jevu. Pravidla vytvářejí možnost institucionálních faktů. Například pravidla na institucionální úrovni pro subjekty popisují, za jakých podmínek se považuje osoba, tedy fyzikální fakt, za právnickou osobu, tedy institucionální fakt.

6. Závěr a budoucí práce

Tento příspěvek aplikuje Searleovu teorii sociální reality na vytváření konceptuálního modelu reality v katastru. Dokladuje, že máme tři podstatná hlediska pro analýzu katastru: ontologické kategorie, úrovně reality a prvky systému. Searleova teorie zahrnuje všechna tři tato hlediska. Konceptuální model poskytuje tato tři hlediska společně a představuje je systematickým způsobem, aby ukázal na jejich vzájemné vazby. V rámci modelu to lze ukázat na příkladu převodu vlastnictví, coby podstatného prvku práce v katastru.

V bývalých formálních modelech nedocházelo k příliš úspěšnému modelování sociální reality. Cílem práce prvního autora je vytvořit formální a fungující model reality v katastru. Searleova teorie zavádí přístup, který je pro tento projekt velice nadějný. Pro formalizaci na základě Searleovy teorie je rozhodujícím článkem, jak znázornit lidské úmysly a chování. Teorie agenta (Woolridge a Jenning 1995, Ferber 1999) nabízí pro tento účel potřebné prostředky. Věříme, že Searleova teorie aplikovaná na modelu založeném na agentech je základem, který úspěšně představí podstatné prvky reality v katastru tak, aby se umožnilo prohloubit naše poznání věcí spojených v oblasti katastru. Zde uvedená práce je krokem k dosažení takového cíle. Koncepční model je nutným předpokladem pro formalizaci.

Literatura

- Dale, P. F. and J. D. McLaughlin (1989). Land Information Management, An introduction with special reference to cadastral systems in Third World countries. Oxford, Oxford University Press.
- Ferber, J. (1999). Multi-Agent Systems. An introduction to Distributed Artificial Intelligence, Addison-Wesley.
Krejci, H. (1995). Privatrecht. Vienna, Manzsche Verlags- und Universiätsbuchhandlung.
Searle, J. (1995). The construction of social reality. New York, The Free Press.
Searle, J. R. (1969). Speech Acts : An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge, Cambridge University Press.
Smith, B. (1994). Fiat Objects. Parts and Wholes : Conceptual Part-Whole Relations and Formal Merology, 11th European Conference on Artificial Intelligence. N. Guarino, L. Vieu and S. Pribbenow. Amsterdam.
Smith, B. and L. Zaibert (1997). The Metaphysics of Real Estate, http://wings.buffalo.edu/philosophy/ faculty /smith/articles/lz.htm.
Wooldridge, M. and N. R. Jennings (1995). "Intelligent Agents : Theory and Practice." Knowledge Engineering Review 10 (2).
Zaibert, L. A. (1998). Real Estate as Institutional Fact, http://wings.buffalo.edu/philosophy/farber/zaibert.html.