VÚGTK 29 696

[Rediscovering the old treasures of cartography : what an almost 500-year-old map can tell to a geoscientist]

B. Székely. - In: Acta Geod. Geoph. Hung. - ISSN 1217-8977. - Roč.44, č. 1 (2009), s.3-16 : 7 obr. - Čet.lit.

Shrnutí:

Využití informací mapy „Tabula Hungariae“ (Lazarus Secretarius, 1528) pro regionální geogra-fické studie paleohydrologického a hydrometeorologického vývoje krajiny centrální Panonské pánve, změn toků řek, topografické situace jezer a ostrovů. Důsledky změn krajiny na civilizační vývoj - na sídla, dopravu a zemědělské využívání krajiny.

Úvod

V současné éře digitalizace se hodnoty dědictví historické kartografie mění ve dvou směrech - jednak lze staré mapy digitalizovat, jejich informace ukládat do databází, šířit je prostřednictvím internetu a realizovat významná studia a rekonstrukce historického vývoje přírodního prostředí a lidské společnosti. Pro region Panonské pánve je takovou nejstarší mapou „Tabula Hungariae“ z roku 1528; autor - Lazarus (Secretarius), publikoval ji vydavatel Tanstetter (Ingolstadt, Ně-mecko). Mapa je považovaná za kulturní dědictví mimořádného významu a byla v roce 2007 za-řazena do registru UNESCO (Memory of the World Register 2007) avšak zároveň slouží ke geo-vědním studiím.

Lazarus a jeho mapa

V 16.století proběhly ve východní Evropě velké mocenské změny - vpád Turků, bitva u Moháče v roce 1526 a obsazení části Maďarska. Strategické potřeby vedly k zpracování Tabula Hungariae kde je tato bitva také zaznamenána - pokračující válečné střety vyžadovaly zpřehlednit vodní toky a plochy, prezentovat dopravní a obranné možnosti.

Lazarus sloužil jako sekretář na episkopálním středisku v Ostřihomi (Strigonium) v období arcibiskupa Thomase Bakócziho (1442-1521). Mapu zpracoval s využitím různorodých pramenů; střední část patrně zpracoval a revidoval osobně ale celá mapa je podle autora článku údajně v Evropě první prezentací celé země (poznámka - Klaudiánova mapa Čech je starší). Pro tisk byla použita speciální metoda tisku; kartometrická přesnost a lokalizace objektů je proměnlivá, což však odpovídalo tehdejším možnostem i zvyklostem.

Obr.1 Část mapy představující centrální část Panonské nížiny; 1 - bitva u Moháče 1526; významné oblasti 2 - jezero Neusedl, 3 - jezero Balaton, 4 - jezero Becskerek (také je na obr. 2), 5 - centrální dunajské údolí (viz také obr.6)

Teoretické úvahy

Kartometrické analýzy Tabula Hungariae proběhly v letech 1976 až 2006 prostřednictvím mnoha studií včetně polohových lokalizací s uvažováním použitého Ptolemaiova zobrazení (připojeny odkazy na literaturu). Výsledky byly využity ke studiu změn vodního režimu a podmínek život-ního prostředí v daném regionu. Jedním z hlavních úkolů bylo také ověření věrohodnosti zákresů vodních ploch a říčních toků, uváděných v mapě a posléze analyzovat hydrografickou situaci uváděnou v mapě a porovnat ji se současným stavem. Bylo konstatováno, že Lazarus se svými spolupracovníky prezentoval tehdejší stav poměrně věrně, takže z mapy historické a odborné odvozené údaje jsou dostatečně spolehlivým podkladem pro studium vztahu hydrologie a vývoje prostředí.

Rozmístění největších panonských stepních jezer na Lazarově mapě

V Panonské pánvi, zvláště v její aluviální části, kterou tvoří Velká a Malá uherskou nížina je situační uspořádání vodních toků vyjádřeno třemi charakteristickými skupinami – klasickou podhorskou drenáží, dále systémem meandrů a toky na základě sedimentů. Vše je doplňováno a kombinováno neobyčejně bohatými malými nebo velkými jezery. Pro celou Panonskou pánev jsou v časové závislosti uváděny vzájemné vztahy mezi plochami jezer a vodními toky. Tyto vztahy, zvláště pak fluktuace hladin jsou uvedeny na příkladu jezer Balaton a Neusiedel (obr.1) s historickým nadhledem, tehdejšími možnostmi záznamů geoinformací a jejich měřickými loka-lizacemi na starých mapách.

Obr. 2. Jezero „Becskerek” na Lazarově mapě s přítokem řeky Temes a s dvěma odtoky

Největší odlišností zákresu tohoto jezera na mapě od současné situace je velký rozdíl v tvaru a velikosti jeho plochy ve srovnání s jezery Balaton a Neusiedel (největšími jezery ve střední Evropě) - jezero obklopuje město Beczkerek (dnes Zrenjanin v Srbsku) a je současně sou-částí jeho opevnění. Tato skutečnost na obr. 2 zároveň upozorňuje na velký význam využívání starých map pro paleohydrografická studia.

Jezero Balaton na Lazarově mapě má také odlišný rozměr a tvar (konec 15. století) oproti současnosti. Poloostrov Tihány je na mapě uvedený jako ostrov, který je oproti současnosti umís-těný ve středu jezera a připomíná tak jeho sopečný původ. Svědčí to také o změnách výšky hladi-ny jezera a jejím významu pro obranné potřeby, avšak dodnes probíhají spory o věrohodnosti této informace. Současné závěry uvádějí, že došlo za období dvou století ke změně výšky hladiny o 90-120 cm, což by svědčilo o změnách humidity prostředí. Tyto závěry podporují také výsledky velmi přesné nivelace, které registrují pomalé geologické změny mezi severní a jižní částí Balatonu (v digitálním modelu terénu jsou uvedeny vzájemné roční změny výšek o 0,3-0,5 m - jsou uvedeny prameny).

Jezero Neusiedl (Neusiedlersee)

Obdobné závěry lze aplikovat také na jezero Neusiedl; je velmi pravděpodobné že změny v jeho ploše a tvaru mají podobné příčiny (do úvahy vzaty technické stavební úpravy v období let 1870); Lazarova mapa ještě prezentuje jeho tvar jako písmena „L“. Současná rektifikace byla uskuteč-něna s využitím geodetických základů a digitálního modelu reliéfu (DMR).

Obr. 3 a) Jezero Neusiedl podle Lazarovy mapy - byly identifikovány čtyři osady jako Podersdorf, Illmitz, Pamhagen and Andau (zleva doprava); dnešní Andau chybí; další osady v okolí jezera - Neusiedl am See (“Newsidl”), Rust, Mörbisch (“Nedwisch”), Sopron (“Oedenburg” nebo “Sopronicum”), průběh toku řeky Leytha; b) rektifikovaná verze (také v ad c) představuje zároveň současnou hranici mezi Maďarskem a Rakouskem; c) stínovaný reliéf terénu ze SRTM DMT (e.g. Farr et al. 2007) nalevo bod o výšce 115 m též na ad b) - N: Neusiedlersee; D: Danube

Vyhodnocení struktury říčního toku

Tato úloha je mnohem obtížnější než řešení jezer - zahrnuje změny topografie, obrazu terénu, změny systému říčních toků vzhledem k situaci na Lazarově mapě. Je to demonstrativní případ samotného toku Dunaje, který měnil průběh svého řečiště; proto má velký význam studium dat historických hydrografických observací a dokumentů, pořizovaných v období po datování Laza-rovy mapy.

Obr. 4. a) Současná topografie (SRTM DTM, e.g., Farr et al. 2007) oblouku Dunaje, E: Esztergom (Ostřihom); b) Lazarus zde nemá zakreslen dunajský oblouk; c) jeho zákres do Lazarovy mapy s prezentací toku současného Dunaje a řeky Ipoly

a) Problematika dunajského oblouku

Pouze 30 km na sever od Budapešti tvoří Dunaj zvláštní geomorfologickou strukturu, ozna-čovanou jako „dunajský oblouk“ (obr. 4a) která není v Lazarově mapě vyjádřena. Ostrov a kanál je na obr. 4b), což je dnes hodnoceno jako odraz tehdejšího povodňového stavu (obr. 4c) a také stavem říční hladiny, která je dnes o 1-1,5m nižší; změna výšky hladiny za posledních 500 let je udávána 1mm/rok

b) Část dolního toku Dunaje

Obdobné hydrologické jevy jsou zkoumány i na ostatních částech toku Dunaje. Úsek jeho to-ku mezi Budapeští a Moháčem vykazuje zajímavé jevy až po současnost. Lazarus má zakresleno mnoho ostrovů a ostrůvků, které buď již zanikly anebo jsou dnes mnohem menší. Obdobně je tomu s polohou episkopálního centra Kalocza, které je na jeho mapě umístěno na dnes již neexis-tující části pobřeží. Text článku uvádí další případy terénních změn.

Obr. 5. Originální Lazarova mapa prezentuje centrální část pánve Dunaje a jezera Balaton s početnými dunajskými ostrovy

Text článku dále pokračuje popisy jednotlivých ostrovů v okolí Kalocsa (obr.5) s charakteristikami vodního toku, zásob pitné vody, kapacitami rybolovu, opevnění (Tolna) a osídlení podle Lazara až po současné podunajské pláže Szelidi-tó. Je připomenuta trasa starověké cesty podél Dunaje na sever Evropy a jsou uváděny výsledky historických hydrologických obser-vací a vývoje pomístního názvosloví.

Obr. 6. S použitím rektifikace deformací (metoda „rubber sheeting“) a vztažných bodů GCP a aplikací Molnárovy metody (2008) pro část Dunaje a ostrova Csepel (také obr.5); stínovaný reliéf SRTM je použit jako podklad; S: „Szigetújfalu“ s “Ertzy” (Ercsi) na dalším; P: „Pentele“; M: “Monstor Butibulas”; “Loro” (Lórév) je situována na pravé straně mezi Pentele a Szigetújfalu; plná čára představuje současný tok Dunaje

Meandry Dunaje představují typickou oblast jeho sedimentů se změnami průběhu a výšek břehů (viz obr. 7) které největší pravděpodobností vykazují poklesy terénu v jižním směru.

c) Otázka říčky „ Sárvíz“

Tabula Hungariae označuje řeku Sárvíz (“Sarwitz flu”) jako důležitý vodní tok významný pro tehdejší vodní dopravu; dnes už tomu tak není - je běžnou řekou podobnou ostatním řekám v dunajské pánvi (viz obr. 6 a 7)

Obr. 7. Prezentace rektifikované Lazarovy mapy, její části mezi Budapeští a Moháčem s tokem Dunaje a vybranými toky a jezery

Závěry

Staří topografové - „mapéři“ byli mistry svého díla - jejich práce, hlediska a aktivity dnes se zá-jmem obdivujeme, přestože z různých důvodů obsahují také mnoho omylů. Máme však možnosti využívat jejich díla k studiu geomorfologických a sociálních změn, tak jako to umožňuje Tabula Hungariae.

Autorovy závěry:
1. Rozměry tehdejších jezer byly mnohem větší než dnes a “Lake Becskerek” již dnes neexistuje. Řeka Sárvíz měla tehdy mnohem větší průtok oproti dnešku; tyto skutečnosti svědčí o proběh-nuvších změnách klimatu - tedy o mnohem větší distribuci důsledků změn
2. Početné ostrovy podél toku Dunaje svědčí o mnohem větší dynamice a geologických změnách, v sedimentaci průběhu tehdejšího Dunaje; dále to je vertikální pokles v jižním směru který potvr-zují 14C palynologikální a palaeomagnetické analýzy břehových, půdních materiálů.

Poděkování a odkazy na literaturu

Autor článku vyjadřuje vděčnost spolupracovníkům a autorům prací, na které se v článku odkazuje. Na závěr je připojen bohatý seznam použité domácí a zahraniční historické a odborné literatury.