[Airborne Digital Frame Cameras : The Technology is Really Improving]

Gordon Petrie. - In: GeoInform. - ISSN 1387-0858. - Roč.6, č.7 (2003), s.18-27 :17 obr. - Res.angl.

Přeložila S. Semerádová (zkráceno)
Zdiby : VÚGTK, 2004. - 2 s.

Klíčová slova: fotokomora, letecké snímkování, digitální kamera

Jak se ukazuje, přední místo mezi přístroji na pořizování leteckých snímků zaujímají fotokomory firem Leica a Z/I Imaging. Digitální snímací přístroje se nicméně začínají uplatňovat a trh zejména s přístroji menších formátů se rozšiřuje.

Film versus digitální obraz - klady a zápory

Výhodou digitálních kamer je především absence filmu, tedy odpadnutí nákupu drahého materiálu a nutnosti nákladného a složitého zpracování a archivování, v případě digitálního využití i skenování na vysoce kvalitních skenerech. Výhodou je i lepší radiometrické rozlišení.

Analogové přístroje mají naproti tomu díky větším formátům lepší pokrytí území při jediné expozici, jsou doposud levnější a není u nich problém pořizovat barevné snímky.

U digitálních přístrojů lze barevný snímek získat buď rozmístěním barevných filtrů o velikosti pixelu po celé matici detektorů (mozaikový filtr) - to ale

zhorší prostorové rozlišení, nebo současným využitím několika kamer, což je ale nákladné a nepraktické. V roce 2002 byla na trh zavedena nová technologie - matice detektorů CMOS se třemi vrstvami odpovídajícími jednotlivým barvám - tato však ještě nebyla v leteckém snímkování použita.

Letecké digitální rámové kamery

I. Maloformátové digitální kamery

Obvykle pracují s maticí 1000 x 1000 až 2000 x 3000 pixelů, tedy se snímky o velikosti 1 až 6 megapixelů. Existuje množství řešení poskytujících multispektrální snímky, z nichž lze jmenovat:

- Jednotlivé kamery s rozkladem paprsku a 3 maticemi CCD mají jedinou optiku a snímkují současně ve všech spektrálních pásech. Zástupcem je multispektrální kamera firmy Redlake.

- Systémy s více kamerami, jimž se daří zvláště ve Spojených státech, mají sestavu několika maloformátových kamer s rovnoběžnými osami a s patřičnými filtry. Centrem vývoje těchto systémů je Terra Systems převzatá firmou STI Services, dále je vyrábí společnosti Kestrel, ImageTecK, některé americké univerzity, francouzská IGN a další.

Mezi maloformátovými kamerami je digitální technologie značně rozšířená a to především pro zemědělské aplikace a sledování životního prostředí na malých územích.

II. Středoformátové digitální kamery

Tyto se objevily na konci devadesátých let v reakci na vzrůstající dostupnost CCD matic. Typickým formátem je 4000 x 4000 pixelů, tedy 16 megapixelů.

Jedním směrem vývoje bylo vsazení digitálních pozadí do kvalitních fotokomor. K prvním takto

vyvíjeným systémům patřil AIMS (Airborne Integrated Mapping System), po jeho úspěchu se dostavily další, mezi nimi britský MF-DMC, litevský SIS Parnas nebo americký DSS.

Digitální středoformátové kamery se často vyskytují v kombinaci s leteckými lidary, produkujícími modely terénu, podle kterých může být snímek rektifikován. Příklady takových systémů jsou DATIS, RAMS a EarthData.

III. Velkoformátové kamery

Tyto mají formát minimálně 6000 x 6000 pixelů a jejich geometrická přesnost je podobná jako u naskenovaných filmů. Rozdíl je ve velikosti formátu - rozměr CCD matic je zatím stále omezen. Jednou cestou pro získání rozměrného snímku je spojení více středoformátových kamer - tento postup aplikují firmy Z/I Imaging a Vexcel Austria.