Novinky zeměměřické knihovny č.1-2/2000

Jako geodetická metoda k určování výškových změn, obecně pohybů, měla geometrická nivelace v minulých desetiletích velký význam. Při své relativní jednoduchosti je tato metoda velmi přesná. S ohledem na malou přesnost v určení vzdálenosti a složitou terestrickou refrakci nebyla pro takové účely užívána metoda trigonometrické nivelace. S vývojem měřické techniky v posledních letech lze však např. elektronickým tachymetrem dosáhnout vysoké přesnosti při měření úhlů a délek. Překážkou je však stále terestrická refrakce, která podstatně ovlivňuje právě výškové změny.

Pro uvážení vlivu refrakce je dosud užíváno těchto postupů:

• určení parametrů terestrické refrakce na podkladě atmosférických parametrů jako jsou teplota, tlak vzduchu atd. podél záměry.Tento postup není vždy proveditelný a je dosti nákladný,
• určení refrakčních vlivů pomocí dalších měřených prvků, což zvětšuje objem měřických prací,
• určení refrakčních vlivů pomocí refrakčních koeficientů, které jsou však určitelné s velkou nejisto tou a postup je tedy nespolehlivý.

Všechny známé metody jsou ovlivněny chybami, zvláště na přechodu vody a pevniny, na velkých výškových rozdílech a sklonech terénu. Proto autoři článku navrhují novou metodu k uvážení terestrické refrakce v trigonometrické nivelaci. Je založena na současném vyrovnání výsledků měření s použitím modifikovaných rovnic oprav pro vertikální úhly a šikmé délky. Podobné koncepce užil v šedesátých a sedmdesátých letech Hradilek (např. HRADILEK: Vysokohorská geodézie, Academia Praha 1984 - pozn. překl.).

S ohledem na to, že vertikální pohyby mohou být ovlivněny pohyby vodorovnými, je třeba, aby použitá síť byla trojrozměrná. Proto je nutné, aby vedle svislých úhlů a šikmých délek byly měřeny také vodorovné úhly. Neznámými ve vyrovnání jsou pak souřadnice (x, y, z), refrakční úhel a refrakční změna délky . Neznámé překračují počet měřených hodnot ještě ve čtyřúhelníkové síti. V sítích větších je již počet pozorování vyšší než neznámých a může dojít k vyrovnání. V sítích malého rozsahu (délky do 500 m) lze změnu zanedbat, čímž vzroste přeurčenost celého systému. Řešení je v článku provázeno teoretickým odvozením.

Po provedeném vyrovnání lze provádět vyhodnocování refrakčních parametrů jednotlivých veličin a odhady zakřivení záměrných paprsků. Také v tomto případě je text doplněn odpovídajícími rovnicemi. Z práce vyplývá, že celkově je třeba navrhovaný postup dále studovat, a to zejména z hlediska použitelnosti při studiu svislých i vodorovných pohybů.