Novinky zeměměřické knihovny č. 1/2006

Klíčová slova: katastr, vyznačování hranic pozemku, Braniborsko

Shrnutí:

Diskusní příspěvek na „Braniborském geodetickém dni“ dne 2. září 2005 proti návrhu zrušit povinnost vyznačovat v terénu hranice pozemků ve veřejné správě.

Autor jako příslušník svobodného povolání a zastavovatel pozemků vyjadřuje své kritické stanovisko k návrhu nového braniborského zeměměřického zákona.

Veřejně oprávnění zeměměřičtí inženýři byli vtaženi předčasně do diskuse k návrhu nového zeměměřického zákona pro spolkovou zemi Braniborsko. Přes mnohé kladné a do budoucna významné rysy tohoto návrhu nevzbuzuje předloha u všech kolegů pouze kladné pocity. Starosti přináší i úvahy, jaké místo zaujmou v budoucnu veřejně ustanovení zeměměřiči ve veřejnoprávním vyměřování.

Jedná se především o povinnost vyznačovat hranice v terénu.

V § 13 (1) návrhu zákona se praví: Hraniční body pevně stanovené hranice se na místě označují trvalými a viditelnými hraničními znaky na objednávku nebo z důvodů veřejného zájmu“.

To ovšem znamená, že se tak děje pouze na objednávku nebo je-li veřejný zájem.

Je však nutno mít na mysli význam a účel vyznačování hranic pozemků též z hlediska jeho historického vývoje. Státní zájem zajistit pozemkové vlastnictví dal podnět ke vzniku registrů, pozemkových knih a pozemkového katastru. Právní zabezpečení v posledních 150 letech vedlo mimo soukromoprávní vyznačování hranic (Občanský zákoník § 919 [1]).

Na základě změněné státní dohody a odstranění vrchnostenské správy se mají posílit občanská práva a správa převzít úkoly poskytovatele služeb.

Z toho vyplývá, že uvolnění povinností ohraničovat pozemky v Braniborsku započalo již rokem 1997 a občan se mohl sám rozhodnout, zda vyznačení chce nebo nechce.

To může ohrozit kvalitu katastru.

Zadavatel prací se snaží o řešení cenově vyhovující. A tak některé spolkové země, jako Berlín

či Hamburk, co městské státy, ale též Dolní Sasko, se zbavily veřejnoprávní povinnosti  vyznačovat hranice pozemků. Zdůvodňuje se to zvýšenou zodpovědností vlastníků. Bohužel je třeba se obávat, že naopak jsou občané v rostoucí míře neschopni řešit případné spory přímo a rostou žaloby na přeplněných civilních a správních soudech. A zrušení povinnosti vyznačovat hranice pozemků věc jen zhorší.

Veřejnoprávní vyznačování hranic pozemků může případným sporům předcházet. Stát se při případných sporech nemůže spoléhat jen na souřadnice podléhající vlivům chyb. To může dosud v Braniborsku řešit měření na samotném místě.

Proč?

§         Správní činnost měřických úřadů asi sotva přichází v úvahu vzhledem k zpoždění probíhajícího obchodního jednání.

§         To se ještě prohlubuje o náklady na správní poplatky.

§         Pokud je průběh hranic po delší dobu ztracen, musí se úřady ptát, co se má při obchůzce hranic zjišťovat, obchůzka je ale hluboce výsostná činnost, odsouvání souřadnic nikoliv.       A zde nalézá své uplatnění buď veřejně oprávněný zeměměřič nebo úřední měřická místa.

§         A přece zpravidla se budou vytvářet pozemky bez vlastní činnosti na místě.

§         Tím se skutečný stav pozemkové držby a právně platná držebnostní hranice budou nadále  lišit.

Souřadnice, jejichž kvalita stále vzrůstá, může být v Berlíně nebo Hamburku již velice kvalitní. To ale lze těžko říci o Braniborsku, kde pro občany a vlastníky pozemků zůstávají neměnné hraniční znaky (a ne jejich souřadnice) důkazem o právu k pozemku. Tak veřejnoprávní vyznačování hranic přispívá k právním jistotám.

Veřejný zájem

Návrh zeměměřického zákona klade důvody veřejného zájmu na čelné místo. Tento blíže neurčený pojem obsahuje jistě zabezpečení nemovitého majetku, právní jistoty a smír a bezpečné plánování. A protože tu je řeč o prastarých úkolech pozemkového katastru, není tu již místo pro obecné ověřování jednotlivých případů.

Potrvá-li tedy potřeba zachovat jistý tlak ve veřejném zájmu na označování průběhu hranic v terénu, povede to k možným sporům úřadů při jednání se zákazníky, jak lze tušit z textu návrhu zákona § 13 (2): „Je-li ve veřejném zájmu vyznačit hranice pozemku, lze je vyznačit na náklady vlastníka pozemku“.

Závěr

Vyznačování průběhu pozemků je nepochybně rozhodující správní počin, k němuž úřady přikročují v jednotlivých případech svého rozhodování v oblasti veřejného práva. K výkonu veřejné moci zde dochází vynucovaným  oprávněním měřických úřadů, také i proti vůli vlastníků pozemků se dosahuje vyznačování průběhu hranic a ti to musí strpět.

A protože se ve sjednocené Evropě snažíme podle článku 45 o uznávání příslušných pravomocí na státní zákonodárné úrovni, a tato zde projednávaná věc zcela jistě patří k takovým pravomocem, bylo by podle autora předčasné odstranit již nyní povinnost vyznačovat hranice pozemků v terénu, navrhuje zachování uvolněného výkladu.