[Pervyje nachodki naskal'nych metok ordinarov XIX v. v Finskom zalive]

/ V.I. Bogdanov. - In: Geod. i Kartogr. - ISSN 0016-7126. - Č.9 (2003), s.49-54 : 1 tab., 4 obr. - Lit.17.

Přeložil G. Karský (zkráceno)
Zdiby : VÚGTK, 2004. - 2 s.

Klíčová slova: mořská hladina, střední úroveň, skalní značky, ordinár, historie geodezie, Finský záliv

Na pobřeží Finského zálivu se vyskytují historické značky, vyznačující střední hladinu moře. Pro tuto hladinu má ruština slovo "ordinar", které pochází od latinského "ordinarius", běžný, obvyklý (české odvozeniny mají zcela jiný význam, ordinář je zde třeba podle slovníků odborný lékař v nemocnici, církevní představený s vlastní jurisdikcí, dříve i třídní profesor apod.). Takové značky zachycují sekulární změny výšky hladiny ještě z doby před zavedením mareografů, což může být zajímavé i pro současnou vědu. V článku se pojednává o příčinách tohoto jevu a zejména o hledání starých značek z let 1835-1849, zaznamenaných v archivních materiálech. - V textu dále použijeme pro jednoznačnost výraz "ordinár" v ruském smyslu (a pro stručnost i ve významu příslušné značky); kurzívou pak budou vyznačeny mé poznámky.

Již od XVII. století bylo v astronomicko- -geodetické, hydrografické i kartografické praxi pravidlem vztahovat měření ke střední hladině moře, tzv. "ordináru". Její blízkost k ekvipotenciální ploše (geoidu) byla výhodná z hladiska řady řešených úloh. Pro určení ordinárů byla potřebná dlouhodobá pozorování změn hladiny, výpočet průměrů a jejich fixace v podobě značek na skalách, jiných přírodních útvarech či umělých objektech. Vyhledání starých značek ordinárů a jejich korektní propojení s dnešními úrovněmi umožňuje odvodit sekulární reálné nebo "zdánlivé" změny hladiny vodní nádrže. Tyto změny jsou určovány třemi skupinami faktorů:

• vlastním sekulárním kolísáním hladiny vodní nádrže v důsledku změn hydrologických, meteorologických a klimatických podmínek;
• tektonickými, izostatickými a jinými geodynamickými i seismickými pochody, způsobujícími "nenápadné", "rychlé" a "bleskové" pohyby zemského povrchu a dna vodojemu, jakož i změny souvislostí povrchové a podzemní hydrosféry;
• sekulárními změnami plochy geoidu různého druhu.

Ve sledované oblasti byly určeny desítky ordinárů. Např. v ústí říčky Ochty do Něvy (poblíž Smolného) musela být pozorování konána po řadu let před rokem 1681, kterým je datována zpráva Erika Jonssona Dahlbergha (1625-1703) o překročení ordináru v tomto prostoru. Již před dobou Petra Velikého (1672/1689-1725) se tu tedy patrně konala instrumentální pozorování hladiny, která by stálo za to prohledat v archivech zemí severní Evropy.

Důsledky odlehčení Fennoskandie pro skončení poslední doby ledové se projevují v podobě zdánlivého pozvolného poklesu hladin přilehlých moří a jezer (?), změn tvaru pobřežní čáry i tektonického (izostatického) zdvihu oblasti. V průběhu XVII.- -XIX. století bylo základním prostředkem zkoumání tohoto jevu porovnávání hladin moře, jmenovitě ordinárů. (Je otázkou, do jaké míry šlo, zejména na počátku tohoto období, o uvědomělé "zkoumání" jevu, jak autor naznačuje.) Zprávy o nejstarších ordinárech jsou nicméně velmi skrovné - jde např. o značku Simona Mattsona z r. 1697 u Vargö či Rudmanovu u Lövgrundet poblíž Gävle (zřízenou r. 1731 dle pokynu Anderse Celsia). Aktivní účast Ruska na těchto výzkumech počíná iniciativou akademika K. M. Bera z r. 1837. Do konce XIX. stol. zřídili vojenští hydrografové Ruska kolem stovky ordinárů, v podobě rysek, vytesaných do skal a velkých balvanů. V minulém století se považovaly za ztracené, ale již do roku 1991 byly nalezeny archivní zprávy bezmála o 90 značkách a je naděje, že nálezy budou pokračovat.

V tabulce (kterou zde nereprodukujeme) jsou shrnuty údaje o 11 ordinárech z let 1835-1849, které se nacházejí na území nynější ruské části Finského zálivu. Výprava Hlavní (Pulkovské) astronomické observatoře Ruské akademie věd podnikla v období 2002 - počátek 2003 vyhledávání a předběžný průzkum některých z nich. Nalezeny byly 4 (jeden poškozený) v 6 prozkoumaných lokalitách. Jsou zřetelně zachovány vytesané letopočty značek, i když je možné pochybovat o stabilitě byť i velkých balvanů, na nichž jsou některé ordináry vyznačeny (fotografie v článku jsou velmi nezřetelné). Ale většina z dosud neobjevených je podle archivních údajů na rostlých skalách.

Vyhledávání a průzkum ordinárů, jakož i jejich navázání na soudobé přesné sítě Sankt-Peterburgského geodynamického polygonu, geodetickou, GPS a gravimetrickou, budou pokračovat.